• Stálá expozice – galerie Art Gallery, Praha
• Expozice – Art Brookers, Praha
• Stálá expozice – galerie Genesis, Connecticut, USA
• Umělecká výstava, Chelsea, Londýn, Velká Británie
• Osobní výstava – Nevill gallery, Canterburry, Velká Británie

---

• Osobní výstava – galerie Genesis, Connecticut, USA
• Osobní výstava – Nevill gallery, Canterburry, Velká Británie
• Stálá expozice – galerie Gala, Praha
• Stálá expozice – galerie Art Gallery, Praha

---

• Stálá expozice – galerie Genesis, Connecticut, USA
• Stálá expozice – galerie Gala, Praha
• Osobní expozice – galerie Genesis, Connecticut, USA

---

      Stránky www.tolk.cz zahájily právě svoji činnost. Vytvářel jsem je především pro Vás uživatele, což znamená, že hlavně Vy ovlivníte a určíte jejich podobu a jakým způsobem budou kvalitativně a kvantitativně narůstat prezentovaná data. Projekt je v plenkách, a proto s Vaší pomocí ověřím funkčnost systému během zkušebního provozu, za což vřele děkuji a prosím o shovívavost při nápravě chyb a problémů.


O PROJEKTU


      Projekt je zaměřen na prezentaci a seznámení se s kulturou a uměním České republiky, Slovenska a zemí bývalého Sovětského Svazu. Ústřední myšlenka je vytvoření portálu a následně elektronického archivu, ve kterém se budou prezentovat díla a tvorba napříč celým uměleckým a kulturním spektrem. Stránky jsou určeny k vytvoření autorských galerií umělců, sběratelů, galerií apod. v různých oblastech umění, což znamená, že se registrujete, umístíte svá díla do Vašich mini galerií a po schválení administrací budou přístupná všem uživatelům. Obsah galerií je plně ve Vaší režii pokud je v souladu s pravidly TOLK.cz. Návštěvníci stránek mohou hodnotit daná díla a v případě zájmu se přímo spojit s autory nebo vlastníky děl prezentovaných. Všichni autoři mají právo zveřejnit v rámci své galerie veškeré kontakty, které chtějí poskytnout (telefon, www, mail atd.).
      Stránky jsou ve dvojjazyčné české a ruské verzi. Profily autorů a názvy děl překládá bezplatně redakce stránek. Ostatní data jsou prezentována vždy v příslušné jazykové verzi, jež automaticky rozpoznává uživatele. Množství dat v obou jazycích též do značné míry ovlivní množství spolupracovníků a registrovaných uživatelů, kteří se budou na projektu podílet. Literární, hudební a filmová díla budou většinově zastoupena v originální jazykové verzi bez překladů.
      Další prezentace vytváří přímo administrace a redakce stránek. Jedná se především o díla, ke kterým vlastní autorská práva třetí osoby, které se sami neprezentují, ale administrace získala v rámci projektu souhlas k jejich publikování plně v souladu s autorskými právy (např. již nežijící autoři). Vytváření literárního archivu je též plně v režii redakce a hlavním cílem je zpřístupnění děl, na která se již nevztahují autorská práva (česky a rusky psaná literární díla, včetně překladů zahraničních autorů do uvedených jazyků).
      Podrobnější informace jsou umístěny v kategorii O nás, kde jsou další data související s vývojem a historií projektu. Najdete zde také kontakty na administraci a redakční radu. Redakce je otevřena a nakloněna jakékoliv formě spolupráce a prezentace související s obsahem stránek. Vítáme též případné nové spolupracovníky a překladatele a těšíme se na Vaše podněty.
      Projekt je nekomerční záležitostí a je plně financován z vlastních zdrojů. Do budoucna uvažujeme o částečném umístění placené reklamy, jejíž výtěžek poslouží k úhradě nákladů spojených s chodem stránek a též k úhradě poplatků vyplívajících z autorských práv. Na našich stránkách nezprostředkováváme a nezajišťujeme žádné obchodní aktivity související s prezentovanými díly.






STRUKTURA HESEL

 Na stránkách je možné vyhledávat data následujícími způsoby:

- Zadáním konkrétní kategorie, kterou si chcete prohlédnout. Kategorie se budou aktuálně doplňovat podle potřeb prezentujících
- Zadáním jména autora. Jmenný seznam se automaticky aktualizuje spolu s novými   prezentacemi
- Zadáním písmene abecedy v abecední liště
- V archivech se dá vyhledávat též pomocí kalendáře

Hlavní kategorie
Titulní stránka       
Umění       
Literatura       
Fotografie       
Film a video       
Hudba       
Kultura       
Filosofie       
Články a rozhovory           
Literární archiv   
O nás       


      Obdobná struktura hesel se nachází v registračním formuláři, pomocí něhož můžete registrovat svá díla do příslušných kategorií. V případě, že Vámi žádaná kategorie není vytvořena vkládá se prezentace pod kategorii Ostatní v příslušné sekci. Vytvoření nových kategorií administrací webu v případě potřeby nebo žádosti je otázkou 48 hodin.


REGISTRACE

      Prvním krokem registrace je vytvoření přihlašovacího jména a hesla. Po jejich schválení je účastník registrován. Pro všechny, kteří hodlají prezentovat svá díla v mini galeriích následuje po nahrání obsahu další schválení administrátorem. Veškeré další změny obsahu v galeriích autorů nepodléhají schválení a řídí se pravidly TOLK.cz

PRAVIDLA

Pravidla elektronického archivu TOLK.cz

1. Obecně

Tolk.cz je určen k publikaci a prezentaci umění ve všech jeho formách, pro autory a vlastníky děl, nebo práv k dílům a také ke svobodné výměně informací a názorů


2. Registrace
2.1. Registrace na tolk.cz je volná a bezplatná. Při registraci prosím vybírejte kategorii, do které má být vaše dílo či informace umístěna.
2.2. Jeden autor nebo vlastník může registrovat díla do více kategorií najednou.
2.3. V případě, že dojde k zařazení díla do jiné kategorie, administrace tolk.cz si vyhrazuje právo toto změnit, bez předchozího vyrozumění a souhlasu autora nebo vlastníka díla
2.4. Fóra a komentáře k pracím publikovaným na tolk.cz jsou volná a není třeba se registrovat. Prosíme pouze vážené návštěvníky uvést jméno nebo příjmení, eventuelně přezdívku (jednu stabilní), pod kterou se budete na webu prezentovat.

3. Technické podmínky
3.1. Všechna díla a práce zaslané k publikaci musí být ve formátech JPEG, PDF, txt,  wmv, pokud není určeno jinak, nebo předem schváleno s administrátorem či redakcí. Velikost souborů není ohraničena.
3.2. Při umístění děl dochází k jejich komprimaci na námi požadovanou velikost. Originální soubory se neukládají.
3.3. Maximální množství prezentovaných prací je ohraničeno počtem 100 děl. Pokud jeden autor nebo vlastník díla prezentuje práce v několika kategoriích tyto se sčítají na počet uvedený výše.
3.4. Ve výjimečných případech je možné po dohodě s administrátorem nebo redakcí umístit krátkodobě i větší množství prezentovaných děl.
3.5. Autoři a vlastníci prací souhlasí s vyhotovením jiných jazykových variant administrací tolk.cz u publikovaných prací. Administrace není vázána termínem, vyhotovení jazykových variant

4. Autorství a vlastnictví prací
4.1. Osoba zasílající práce musí být jejich tvůrcem, popřípadě oprávněným vlastníkem, jinak je nutné získat od autora nebo vlastníka souhlas s publikací této práce v archivu tolk.cz. V posledním uvedeném případě je nutné doložit souhlas v komentáři k práci.
4.2. V případě zobrazení lidí (modelů), nesmí být tito lidé proti prezentaci díla s jejich vyobrazením. Za případné porušení souhlasu nenese tolk.cz žádnou zodpovědnost.
4.3. Rozmístění plagiátů (vystavení cizích děl pod svým jménem)  se na tolk.cz zakazuje. V případě zjištění porušení tohoto pravidla si vyhrazuje tolk.cz odstranit všechna takto prezentovaná díla.

5. Podmínky k obsahu prací
5.1. Zakazuje se zasílat a umísťovat práce neslučující se s normami morálky a práva, zjevně urážející diváky, pornografické scény a scény propagující násilí, též práce a komentáře směřující k rasové, kulturní, národnostní  a náboženské nesnášenlivosti, včetně děl jakkoliv diskriminujících člověka. Takové práce se odstraňují bez upozornění.
5.2. Veškerou odpovědnost za publikované materiály nesou autoři nebo vlastníci děl.
5.3. Zakazuje se zjevně umísťovat práce do nesprávných kategorií. V takovém případě mohou být práce odstraněny.
5.4. Práce nízké umělecké úrovně nejsou vítány. Zasílejte prosím pouze nejlepší práce.

6. Komentáře a hodnocení
6.1. Návštěvníci webu tolk.cz mají právo komentovat a hodnotit vystavené práce
6.2. Zakazuje se používat nevhodné a hrubé výrazy komentující vystavená díla popř. osoby autorů a vlastníků
6.3. Autor nebo vlastník prací může zakázat komentáře
6.4. Administrace není povinná u komentářů a hodnocení vytvářet jazykové verze

7. Moderování webu
7.1. Administrace tolk.cz má právo odstraňovat práce, které porušují výše uvedená pravidla
7.2. Administrace tolk.cz má právo odstraňovat komentáře a hodnocení, které porušují výše uvedená pravidla
7.3. V případě hrubého nebo několikanásobného porušení pravidel tolk.cz má administrace právo omezit nebo úplně znemožnit přístup na web
7.4. Administrace není povinná komentovat svůj postup při moderování webu

8. Autorská práva
8.1. Archiv tolk.cz je místem pro dobrovolnou prezentaci děl autorů nebo vlastníků prací. Archiv tolk.cz si nevymiňuje žádná práva k publikovaným pracím a pouze poskytuje možnost k prezentaci v internetu. Ve všech otázkách týkajících se použití, koupě, kopírování,publikace atd., a též k obsahu materiálů je nutné obracet se přímo k autorům nebo vlastníkům prací.

8.2. V případě jakéhokoliv porušení práv při publikaci děl,  v případech zjištěných administrací nebo při námitkách autora či vlastníka díla, budou tyto práce administrací odstraněny.
8.3. Administrace webu nenese odpovědnost za případná porušení autorských práv ze strany uživatelů nebo návštěvníků webu. Prosíme autory, aby vzali na vědomí, že i takové případy jsou možné, vzhledem k otevřenosti sítě internet.
8.4. Administrace nenese odpovědnost za obsah zaslaných prací a též komentáře.

Projekt TOLK.cz je nekomerčním projektem.


Za redakci tolk.cz

                                                                                                       Dan Drechsler

---

---

Již několik let se pohybuji mezi dvěma světy, Českem a Ruskem. Poznávám lidi, společnost, kulturu, nasávám odlišnosti, ale hlavně poznávám realitu všedního bytí na vlastní kůži. To důležité proč chci realizovat své myšlenky a sny, je v prezentaci zemí bývalého Sovětského svazu a Česka, vzájemně bez obalu a tabu, ale především bez ukřivděnosti z minulosti. Především proto jsem zvolil jako ústřední motiv kulturu a umění (zastoupené literaturou, filosofií, malířstvím, sochařstvím apod.), na kterých se dá napříč spektrem naznačit a odtajnit vzájemnost a rozdíly.

---

2008

- Stálá expozice – galerie Genesis, Connecticut, USA

- Stálá expozice – galerie Gala, Praha

- Osobní expozice – galerie Genesis, Connecticut, USA

2007

- Osobní výstava – galerie Genesis, Connecticut, USA

- Osobní výstava – Nevill gallery, Canterburry, Velká Británie

- Stálá expozice – galerie Gala, Praha

- Stálá expozice – galerie Art Gallery, Praha

2006

- Stálá expozice – galerie Art Gallery, Praha

- Expozice – Art Brookers, Praha

- Stálá expozice – galerie Genesis, Connecticut, USA

- Umělecká výstava, Chelsea, Londýn, Velká Británie

- Osobní výstava – Nevill gallery, Canterburry, Velká Británie

2005

- Ukrajinské umění – výstava v Řecko-Katolickém Ukrajinském chrámu, Londýn, Velká

   Británie

- Stálá expozice – galerie ul. Michalská, Praha

- Stálá expozice – galerie Le Siantis, Praha

- Osobní výstava - Nevill gallery, Canterburry, Velká Británie

- Stálá výstava  - galerie Garden of Eden, Londýn, Velká Británie

2004

- Expozice - výstava, galerie Garden of Eden, Londýn, Velká Británie

- Výstava, hotel Pyramida, Praha

- Stálá expozice – galerie Le Siantis, Praha

- Osobní výstava - Nevill gallery, Canterburry, Velká Británie

2003

- Výstava – Současné Ukrajinské umění, galirie Victoria, Bern, Švýcarsko

- Výstava -  galerie Le Siantis, Praha

- Výstava -  La Femme, hotel Intercontinental, Praha

2002

- Výstava – Artix galerie, Praha

- Výstava – hotel Amipro, Kiev, Ukrajina

2001

- Osobní výstava – Raifeisen Bank, Vídeň, Rakousko

- Výstava – Malířská výstava, hotel Pendalum, Vancouver, Britská Kolumbie, Kanada

1999

- Výstava – galerie Rapid, Praha

- Výstava – Východoevropské umění, Ruské kulturní centrum, Praha

 

---

Eduard Ismailovič Bagirov

 

„Gastarbajtr“

 

<E. Bagirov <Gastarbajtr> >: < Populární literatura>, Moskva 2007

ISBN 978-5-903396-05-4

 

Anotace

 

Román moskevského spisovatele a publicisty Eduarda Bagirova se zakládá na skutečných událostech. Kniha není v mnohém pouze autobiografií, je též biografií milionů lidí, kteří po rozpadu SSSR¹ ztratili vše – dům, blízké i samu vlast.

Okolnosti přivedli hlavního hrdinu do Moskvy, kde naplno zažil strmé vzlety, ale i hluboké pády. Všechno to, co potká příchozí v hrdém, nezávislém a nepohostinném hlavním městě.

 

Eduard Bagirov

Gastarbajtr

 

 

Je to upřímná kniha, milý čtenáři. Od samého začátku Tě upozorňuje, že jsem si nekladl jiné cíle, než čestné. Nijak jsem nepomýšlel na Tvůj prospěch, ani na svojí slávu. Pro podobný úkol jsou mé síly nedostatečné.

 

Monten

 

 

Nezapomínej své kořeny, pamatuj – jsou věci o řád výše.

 

„Kasta“

 

 

Věnováno Anně Zeilikman

 

 

Kniha je vydávána v rámci internetového projektu © TOLK

Překlad © Dan Drechsler 2008

Obálka k publikaci © Dan Sander 2008

Korektury: Jiří Jaroš

Recenze: Mgr. Vladimír Kiseljov

 

www.tolk.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obsah:

 

1. Úvod 2

2. Kulebjaky 3

3. Hospoda 4

4. Gastarbajtr 10

5. Iročka 14

6. Vpád 16

7. Krajní mez 20

8. Moskva – Seřaďovací nádraží 22

9. Pronásledovaní a pronásledovatelé 25

10. Osmý březen 28

11. Defolt 34

12. Realitní kancelář 39

13. Petrohrad 44

14. Moldavský nebožtík 49

15. Švédská pohádka 59

16. Být In 62

17. Neočekávaný zvrat 69

18. Nové výšiny 73

19. Mat na tři tahy 77

 

 

Úvod

 

„Probuď se! Probuď se, říkám už jsme skoro na místě!“ Hlas strejdy Míši mě vytrhl ze strnulosti. Byl jsem únavou polomrtvý a polovědomý stav, ve kterém jsem se nacházel, bych sněním opravdu nenazval.

S úsilím jsem rozlepil víčka. Lesní tahač namáhavě zavil – minuli jsme poslední post milice, na cestě do Moskvy. Tři sta padesát kilometrů, oddělujících hlavní město od zapadlého městečka v Nižegorodské gubernii, jsme zdolali téměř za den. Starý, polomrtvý KAMAZ², přetížený prkny, supěl jak lokomotiva, a i na nejprázdnějších úsecích cesty to nerozjel rychleji, než padesát kilometrů v hodině. Ke všemu jsme samozřejmě zastavovali na každém postu milice, kde inspektoři hladovými zraky bedlivě zkoumali všechny možné dokumenty a šmejdili tak, že málem vlezli i do nádrže.

V šedém, únorovém večeru vypadala třída Entuziastů strašidelně zasmušilá a nerozjasnily ji ani hojné a bohatě nasvícené reklamní tabule. Lidé bez tváří, shrbení a spěchající po pracovním dnu na metro, uhýbajíce vzájemným pohledům, tomuto obrázku na přátelskosti také nepřidali. Schoulil jsem se a zavřel oči …

 

 

Městečko v nižegorodském zapadákově se jmenovalo Kulebjaky. Právě sem, do své vlasti, se vrátila před rokem a půl moje matka. Předtím jsme žili v Turkmenistánu v pustém, divokém městečku Mary, ztraceném v Karakumské poušti. Pamatujete si hodiny zeměpisu v sovětské škole? Nejjižnější místo Sovětského svazu - Kuška, se nachází právě v Maryjské oblasti. V roce 1995 náš prezident, Saparmurat Turkmenbaši³ s pompou oslavil 2 500 let od založení našeho městečka, dříve známého jako Starověký Merv, kterým v dávných dobách vedla Hedvábná stezka. Říkalo se, že na tento svátek, se sjelo obrovské množství zahraničních vědců a novinářů, takže podcenit vážnost události bylo nemožné, vždyť ne každý den máme historická jubilea takového významu. Cizinci doslavili a odjeli, a Turkmenbaši, utáhl smyčku definitivně – žít v zemi, jako neturkmén, se stalo zhola nemožným.

Do Turkmenistánu přijela má do hloubi ruská matka na začátku sedmdesátých let - na umístěnku, stavět domy na periferii Sovětského svazu. Za tři měsíce práce přidělovali jednopokojový byt, takže máma kvůli vlastnímu bydlení ráda vyměnila zapadákov v Povolží, za zapadákov střední Asie. Potkala tam mého otce, Ázerbajdžánce, vdala se a narodili se jim dvě děti: v pětasedmdesátém já a o něco později můj mladší bratr. Vše jak má být, ale otce brzy zavřeli a ve vězení rychle zemřel na tuberu, a to už přišla devadesátá léta, a za máminu výplatu prodavačky se nedalo nejen žít, ale dokonce ani existovat. Toulajíc se po republice jsem pochopil, že dětský sen – historická fakulta Státní univerzity Turkmenistánu, mi jako chudému neturkménovi není dána, a že s drobným prodejem drog a podobnými kšeftíky také dlouho nevydržím, tak jsem narukoval, po dvou měsících dezertoval a ujel do Moskvy hledat štěstí.

Mnoho lidí to tak dělalo, krvavá zvůle Turkmenbašiho teprve začínala, ale mnozí již pochopili, že v této zemi nemají žádnou perspektivu. Hledané štěstí se ukázalo substancí prchavou a nepolapitelnou – neprotloukal jsem se po nádražích ještě ani tři měsíce a už jsem v dubnu 94 vyfasoval dvouletý flastr a zavřeli mě. No a za ty dva roky se povedlo mámě vrátit do Ruska definitivně.

Takže, seznamme se. Já jsem Jevgenij Aliev. Je mi 20 let. V Asii jsem pronásledovaný Rus, no a v Rusku o nic méně pronásledovaný černý, lidově řečeno čurka⁴. Je úplně jedno, že díky své ruské matce, se na Ázerbajdžánce prakticky nepodobám, a na to, že mluvím rusky bez akcentu všichni kašlou – já se přeci narodil v Čurkistánu⁵ a k tomu mám ještě nevhodné příjmení. V současném Rusku je to plně dostačující, abych se nezřídka cítil jako sinclairovský Kingsblood.

 

Kulebjaky

 

Za peníze získané rychlým prodejem super maryjského čtyřpokojového bytu, si mohla matka koupit pouze temnou místnost, v koutě dvoupatrového, napůl shnilého baráku z roku 1927. A já, po mém propuštění a příjezdu do téhle děsné díry, jsem našel matku a bratra-školáka, v úplné bídě a beznaději. Neměli dokonce ani peníze na dřevo, a proto po večerech sbírali kartony na městské tržnici, aby aspoň trochu prohřáli svůj temný kout. Početná rodina z matčiny strany byla stejně chudá, bez práce a vůbec ničím nemohla pomoci objevivším se přistěhovalcům.

Máma prodávala pískový cukr v městské tržnici, za plat 20 tisíc ještě nedenominovaných⁶ rublů za den – což obnášelo 4 dolary. No a v této žalostné situaci po propuštění jsem se objevil já – nepotřebný, ambicemi přeplněný chlapeček.

Ještě teď, po deseti letech , se mi slovy těžce popisují tehdejší pocity. Vidět vlastní matku, vyčerpanou z nezaplacené, nepotřebné a těžké práce ( půlmetrákové pytle s cukrem musela tahat ze skladu na trh sama, jen s pomocí chatrné kárky s různými kolečky) a mladšího bratra v ubohém oblečení, které se cenově dalo srovnat s kartonem průměrných cigaret… Už jen vzpomínat není lehké a zažít vše na vlastní kůži – to nepřeji ani nepříteli.

Samozřejmě, že jsem začal matce pomáhat tahat ze skladu ty šílené pytle – stejně jsem neměl do čeho píchnout. Jednoho krásného dne si mě všimnul jeden chlapík, honorace, jméno už si nepamatuji, a proto mu budu říkat Bariga⁷. No a světe div se, jaký zázrak, tenhle Bariga mi nabídl práci. Velká klika. Že by se blýskalo na lepší časy? Nemusím snad ani říkat, že jsem hned kývnul, aniž bych ho vyslechl do konce. Bylo mi to fuk, víte, protože mi Bariga nabídl třicet tisíc rublů denně na ruku. V tu dobu 5 dolarů – zkrátka balík. O tom se mnohým ani nezdálo. Mým úkolem bylo prodávat maloobchodně cibuli, kterou Bariga vozil ze sousedního Arzamasu za velkoobchodní cenu. Od této chvíle mi osud nastavil svoji veselejší a šťastnější tvář.

Cibule se prodávala kilo za 3500 rublů, při dnešních cenách 3,5 rublu. K dispozici jsem měl staré miskové váhy, komplet ocejchovaných závaží a plastovou misku, do které se sypala cibule. Říci, že prodej šel skvěle, by bylo jako bych nic neřekl. U mě, na rozdíl od jiných trhovců stály dlouhé fronty babiček se síťovkami, které na přeskáčku drmolily a pozorně slídily za každým gramem. Já na nějaký ten gram nehleděl, vždycky jsem dal trochu víc, a když scházelo minimum do váhy tak jsem taky přidal cibuli, jen aby ty babky šťouralky co nejdřív odešly. A jaké bylo moje překvapení na konci pracovního dne, když jsem sečetl prašulky, a pochopil, že mám v kapse na hotovosti asi tolik, kolik dělala moje denní výplata. „No ne! Taková hromada prachů, a u mě!“ Zamyslel jsem se, a koupil si rodinným rozpočtem zakázanou flašku piva.

A tak uběhly dva týdny. Každý den jsem se utvrzoval v tom, že jsem vydělal skoro tolik, kolik jsem dával Barigovi. Nechápal jsem co se děje, ukládal si slušnou sumičku bokem, a neuvěříte! – každý den jsem si koupil flašku piva. Potom skončila prodejní sezona cibule a s ní se vytratil i Bariga, a já jako znovu nezaměstnaný začal opět pomáhat matce tahat pytle.

Možná se zeptáte, odkud, že se braly tak záhadně penízky? Asi nejjednodušší by bylo svést to na boží záměr, ale v naší době nakukuje bůh na planetu Zemi velice zřídka, a navíc v něj nevěřím. O původu peněz jsem se dovtípil až poslední den svého slavného obchodování, doslova několik minut před posledním vyúčtováním s Barigou.

Pamatujete si, jak jsem mluvil o plastové misce? No tak ta vážila okolo 400 gramů. Málokdo z nejbídnějších Kulebjanů kupoval více než dvě kila cibule. Teď si představte, že z každého prodeje jsem měl vejvar celých 400 gramů! Čtyři sta gramů cibule za tři a půl rublu. Když na to teď pomyslím, je mi smutno.

Fígl však nebyl v misce, ale v tom, že šťouravé kulebjakské babičky ani jednou nenapadlo převážit nákup na kontrolních vahách v tržnici. Já se přikláním k tomu, že rozhodovala právě ta cibule, kterou jsem vždy s úsměvem přidal navíc k nákupu. Právě ona koneckonců převážila misky vah v můj prospěch, otupujíce bdělost těch přestárlých šakalů se síťovkami. Z toho všeho plyne ponaučení: není dobré být malicherný a nenasytný. Opravdu ne. Nenasytnost zahubila nejednoho frajera. Tu cibulovou historku jsem si zapamatoval na celý život. No a přinesla mi nesrovnatelně více zisku, než kdybych byl krkoun a mamonář.

 

Hospoda

 

Jednou, když jsem opět přišel na sklad vyzvednout pytle cukru, jsem namísto obvyklého skladníka objevil mě neznámého chlapíka. Asi čtyřicetiletej hromotluk, v umaštěnejch šusťákách a s býčí šíjí, na které visel zlatý řetěz, zkrátka ksicht bandity. S chutí žral meloun, který pevně svíral prsty, do rukávu si utíral po ksichtu stékající šťávu a opravdu svinsky plival pecky po podlaze. „No fuj, jakej hnus,“ pomyslel jsem si, odvrátil se a začal nakládat pytle na káru.

 

„No co ptáčku, trochu těžký, né?“ Kaňour si s chutí krknul a jízlivě na mě mrknul.

„Ale, co tě nemá,“ vyhrknul jsem. „Je to lehčí než pírko. Jestli nevěříš tak to zkus sám. Jenom půl metráku, to je prkotina.“

„Tak jo zkusím,“ nečekaně odpověděl chlapík, vytřel dlaně do tepláků a s nedbalou lehkostí naházel pět pytlů, jako by to byly prachové peřiny, na skřípějící kárku.

„Nezbláznil ses strejdo? Kdo teď bude táhnout dvě stě padesát kilo na trh?“ Já sám tehdy vážil pětašedesát, o trochu víc, než jeden pytel a nevozil jsem najednou víc než tři pytle. Chlapík si mě prohlídnul od hlavy až k patě a zahanbeně si podrbal zátylek.

„No jasně. A co teď. Přece je nevyložím zpátky, to je špatný znamení. Píchnu ti chlapečku. Tady máš klíč a zamkni.“ Viditelně jsem ho neodhadl na první dojem. Sklad byl asi půl kiláku od tržnice. Chlapík táhnul kárku lehce jednou rukou a přitom jsme besedovali.

„Jakpak ti říkají ptáčku?“

„Jevgenij. A tobě?“

„Mě Vovan. Ty si syn Olgy, že jo?“

„Hm. A jak to víš?“

„Prostě vím… všechny tu znám. Prej si bručel? Za co?“

„Nó…, tak. Čórnul jsem na nádraží kabelku. Byl jsem bezdomovec a neměl co žrát.“

„To ses měl v tom tvým Čurkistánu tak blbě, že bejt bezdomovec v Moskvě se jevilo jako

pohádka?“

„No, tak nějak, ne zrovna sladce. Poslouchej Vovane a odkud to všechno víš? Si snad

polda?“

„Já a polda, blázníš. Proč se vlastně motáš po tržnici? Si mladej a asi ne špatnej.“

„Jestli sis nevšimnul Vovane, ve městě je tak trochu napjatá situace na trhu práce.“

„Co - co? Mluv normálně jako Rus a ne cizí řečí jó,“ můj společník nebyl zvyklej na

takovej styl řeči.

„Říkám jen, že není žádná práce.“

„Aha, no jasně. Jo teď je to u nás s prací špatný. Chlastáš?“

„Vůbec nepiju tvrdý, ale flašku piva si někdy dám.“ Nelhal jsem, tehdy jsem opravdu

tvrdý alkohol nepil. Ve slunečném Turkmenistánu se v té době používaly jiné způsoby uvolnění, jako travka a její deriváty a taky surové opium. Vodka se v Turkmenistánu prakticky nepila. A v Kulebjakách jsem byl rád, že jsem se najedl, natož abych chlastal.

Akorát jsme došli na trh. Máma se otočila, zahlédla nás a vzdechla.

„Dobrý den Vladimíre Viktoroviči,“ vypadalo to jako by se trochu i bála.

„Dobrej Oljo. Přeber si zboží,“ a lehce vyložil pytle z kárky.

„Měj se Žeňko,“ mávnul na pozdrav a ztratil se v davu.

„Žeňko, cos mu napovídal? Co se vlastně stalo?“ Máma byla úplně vyjevená.

„No vlastně nic. Chlápek mi prostě pomohl dotáhnout pytle…“

„To určitě,“ přerušila mě máma a spráskla ruce. „To byl přece sám Sindejev. A on

z ničeho nic nepomáhá spodině tahat pytle na bazar!“

V tu ránu jsem zkameněl. Sindejevovi tehdy patřila dobrá polovina města. Několik obchodů, autoservis, pily a jeden z nejlepších barů ve městě Spolubesedník. No možná jsem to trochu přehnal, bary byly v Kulebjakách jen tři, ale o to vůbec nešlo. Šlo o to, že se dříve sprostého a krvežíznivého městského bandity Sindejeva bálo celé městečko. A kdybych věděl, jaká figura žere ve skladu meloun, tak bych určitě seděl tiše jak myška někde v koutě. Jenže nic není tak horké jak se zdá, a za pár týdnů mě pozvali k Viktoričovi na pohovor do kanceláře.

 

Kancelář byla strašně velká, poloprázdná místnost ve druhém patře budovy, kde se nacházel jeden ze Sindejevových obchodů. Sindejev seděl za kancelářským stolem sovětského vzoru na staré rozvrzané židli, kancelářskému nábytku se v Kulebjakách viditelně nedařilo, a pojídal vlašské ořechy, které s křupáním drtil mezi palcem a ukazovákem. Na sobě měl umaštěné, vytahané tričko, přes něj šedé dvouřadé sako, zelené sportovní kalhoty s vytahanýma kolenama a korunu tomu všemu nasadily těsné čínské lakovky. K velkému byznysmenovi by se hodily i lepší módní doplňky.

Zkrášlil se nejenom každodenním zlatým řetězem, ve kterém se určitě i myl, protože jsem bez něj Viktoriče ani jednou neviděl, ale pravačku měl obepnutou zlatým náramkem, podle oka vážícím 300 gramů a na prostředníčku téže ruky měl hrubý pečetní prsten, zkrášlený inkrustací a roztroušenými průzračnými kamínky, které se podobaly beďarům pubertální slečinky.

„Chceš ořechy?“ Zeptal se mě a rukou ukázal na stejně ubohou židli naproti stolu, jako ta jeho.

„Ne, díky. Pozval jste mě, tak jsem tady.“

„Je přece dobrý sejít se, né? Neboj já tě nesežeru. No tak k věci.“

„Kolju, mojeho barmana před několika dny skřípli po chlastačce kvůli nějaký babě. No a ty se celkem hodíš. Ksicht máš intelektuální, rozcuch jak Jakubovič z Pole zázraků, no kulturní… Tak že, zkusíš si stoupnout za bar. Kasa je tam jednoduchá, rychle se to naučíš. Nalejvat vodku, neboj zvládneš to. No a co! I ty potřebuješ bejt mezi lidma. A i když si poloviční čurka, přece si živej člověk. Nechlastáš, a tím spíš. No co, budeš krást, jako všichni barmani, ale jestli tě načapu tak ti jednim škubem urvu koule… Vepřový žereš nebo ne?“

Křečovitě jsem polknul a nervózně přikývnul. Kolju, sindejevského barmana znalo celé městečko a všichni mladí muži z Kulebjak mu strašně záviděli. Ještě aby ne, Kolja pracoval ve skvělém podniku, kouřil dobré cigarety, každý den pil vodku, spal z nejhezčíma holkama z okolí a naparoval se v malinovém saku a čepici s knoflíkem. Vyšší společnost. Není se čemu divit, že taková zářivá perspektiva pro mě, nepravidelně se stravujícího nezaměstnaného emigranta, znamenala opravdový dárek osudu. A je nutné říct, že prokázanou důvěru jsem nezklamal.

Už za měsíc byl bar fakticky pod mým vedením, protože jsem řešil absolutně vše – od nákupu potravin pro kuchyň, přes leštěnky a hadry na podlahu pro uklízečku. Výplata byla symbolická, ale já ji prakticky nepotřeboval, protože její ekvivalent jsem vydělával za jeden večer dokonce i ve všední dny, a o víkendech ani nemluvě, no a bankovky jsem každé ráno po šichtě prostě házel do šuplíku ve skříňce. Utrácet nebyl čas a ani za co, párkrát týdně jsem je vzal a odnesl matce. To už jsem žil sám, v bytě od strejdy Míši, v tom samém baráku, odkud se přestěhoval kdysi k mé tetě. Práce se mi líbila, Sindejev byl také nad míru spokojen. V baru jsem trávil prakticky všechen volný čas kromě krátkého spánku, byl proto i další důvod – super hudební aparatura a hudba, kterou jsem vždy miloval. V zapadlých Kulebjakách byl s muzikou vůbec problém, kromě trapného nekvalitního popíku a diska osmdesátých let obchodníci nic nevozili. Nebyla poptávka, a není ještě teď…

 

*****

 

K hudbě mám vůbec vřelý vztah. Je to a vždycky i byla dost důležitá součást mého života a to v ohromném množství. Začalo to ještě v dětství, potom co jsem si přečetl skvěle napsanou Beethovenovu biografii. Skutečně, tak silná osobnost nemohla nezasáhnout až do hloubi citlivé třináctileté duše. Strašně se mi zachtělo poslechnout si muziku, kterou napsal. Desky s podobnou muzikou v obchodech zapomenutého turkmenského městečka nikdy neměli, a na můj dotaz, kdy bude Beethoven, vedoucí gramo prodejny strejda Amangeldy udiveně vypoulil oči.

„Při Alláhovi, kdo to vůbec je? Radši si kup něco z novinek, podívej Kakyš Saparov, Roza Rymbaeva, a dokonce je i Sachy Džapbarov a Lev Leščenko, no! Bitchovin-mitchovin, neobjednávám, ani nevím, kdo to vlastně je, určitě špatnej člověk, když ho tu nemáme. No tak dobře,“ když uviděl strejda Amangeldy můj rozladěnej pohled, tak změknul . „Tak se podívej co tu pro tebe mám! Dám to jenom tobě, je to velká vzácnost, běžně to prodávám za padesát rublů, ale tobě to dám za státní cenu! To abys nezapomněl na dobrého strýčka Amangeldy!“ Starej turkmén zašátral pod pultem, spiklenecky mrknul a vytáhnul tehdy super módní skupinu Modern Talking. Všechno jsem pochopil a rozčarovaně zamířil k východu.

Už si ani nevzpomenu, jak se mi tehdy dostal do rukou katalog Rosposyltorgu. V sovětských dobách to byla organizace, která po SSSR rozesílala na dobírku různé nedostatkové zboží. Bezděčně jsem listoval katalogem a rozplýval se nad nabídkou. Objednat bylo možné téměř vše, od prachových peřin až po motocykl Dněpr⁸. Když jsem si představil, jak „Stepní vlk v čapce a plášti přijíždí na oslu k vesnické poště pro objednaný motocykl z Ukrajinské SSR,“ tak jsem se mimoděk zasmál. A v tom se můj pohled zastavil na oddíle „Gramodesky…“

O dva měsíce později, když jsem přišel večer domů, jsem ve schránce objevil svojí první složenku na mé jméno. Měl jsem si vyzvednout balík doručený z Aprelovské továrny, kde se gramodesky vyráběly. V noci jsem vzrušením oka nezamhouřil. Půl hodiny před otevřením pošty jsem tam už nervózně stepoval s rodným listem. A nakonec přišel ten vysněný okamžik. Vyšel jsem z pošty, v rukou svíral vytoužený hranatý balíček a s úsměvem jsem pelášil domů. Tam jsem opatrně přiblížil jehlu gramofonu k matovému povrchu desky, zapnul zvuk a zcepeněl – bytem se linuly první akordy Apassionaty v podání neuvěřitelného Gilelse.

Tato sonáta se ukázala jako má první hudební láska, skutečná a nezapomenutelná. Od těch dob uteklo mnoho let, ale i nyní mohu v libovolném momentu přehrát v hlavě Apassionatu od prvního do posledního tónu. A stejně jako dřív poslouchám kvanta muziky nesrovnatelně různých žánrů, pod podmínkou, že je nejlepší.

 

*****

 

Tenkrát, jsem čistě náhodou, objevil v Kulebjakách novou možnost, potkal jsem na trhu jednoho prodejce, který vozil z Moskvy kazety. Začal mi je přivážet párkrát do měsíce podle mého spisku. Takže jsem byl nepřetržitě zásoben tanečními novinkami pro bar a prvotřídním repertoárem pro sebe. Také díky tomu se začali v podniku scházet lidé, kteří měli alespoň nějaký hudební vkus. Bylo to jen pár jedinců, které bych spočítal na prstech jedné ruky. Z jejich středu vyčuhoval šedovlasý, neholený macho, kterému padaly k nohám armády chytrých a módních slečinek, nedostupných místnímu póvlu – nejlepší advokát ve městě Míša Balfetkin, díky kterému jsem objevil i blues. Po pár letech se u mě blues transformovalo ve skutečný zájem o Toma Waitse a rozvinula se vřelá láska k orleánskému dixielandu začátku minulého století. Například Jelly Roll´Morton, některé málo známe koncerty Louise Armstronga a do knihovny jsem přidal rozbory jazzového kritika Jamese Kolliera, ale to až později. Když přines Míša poprvé do Spolubesedníka nahrávky Erica Claptona a Gerri Moora, tak jsem myslel, že se zblázním. Pro dvacetiletého nadšence to byla opravdová inspirace a za to všechno budu Míšovi vděčný do konce života, protože při rozvoji a následném formování mojí vášně sehrál významnou roli.

Také proto jsem přicházel do baru dlouho před otevíračkou. Pustil jsem si co jsem chtěl, byl na vrcholu blaha a při leštění baru a skleniček jsem se cítil jako totálně šťastný člověk. Celá ta idylka trvala kolem pěti měsíců, dokud nezačaly svátky po Novém roce.

 

*****

 

V tu noc byste v baru nezahlédli jediný střízlivý obličej, jó v ruském vnitrozemí se umí rozšoupnout, radost pohledět. Stál jsem za barem a sotva stíhal otevírat flašky vodky a měnit hudbu v kazeťáku, opilí hosté o sto šest objednávali písničky. Hity toho roku byly Gazmanovův rozpustilý Tulák a Zarandíme děvče od Viky Ciganovové. Vodka tekla proudem a jediný vyhazovač Andrej, kmitající dvoumetrový obr, taktak stíhal vynášet na mráz hosty zpité do bezvědomí. Jenže každý, kdo flámuje po barech a hospodách na doraz ví, že se mezi hosty najde jedinec, který zkazí večer všem, kdo jsou na dohled. Přesně tak se to stalo. Chlapa jak horu jsem zmerčil hned, protože tu byl poprvé. Na sobě měl nápadně levný oblek s kravatou, takhle obvykle přicházel do kulebjakské hospody nějakej drobnej zlodějíček, ti to považovali za elegantní. S ním přišly tři ošuntělé ženské, které už něco pamatovaly, a před kterýma se naparoval tak, aby bylo vidět jak je důležitej. Objednával nejdražší jídla a vodku Dovgan, asi po desáté si přál zahrát Zarandíme děvče a dokonce vrátil na bar mnou otevřenou láhev vodky se slovy, že tak drahou vodku si bude otevírat sám, protože nejlíp ví, že všichni barmani dolejvaj do flašek bůh ví co, zneužívajíc opilost hostů. Chci jen podotknout, že tak primitivně jsem zákazníky nešidil, i bez tak jsem měl super zdroj příjmů, ale to s tím nijak nesouvisí… Přišla však chvíle, kdy byl na mol a nekontroloval se. Už si nevzpomenu co ho přimělo vstát, dojít k baru a popadnout mě obouruč za límec. Andrej zrovna nebyl nablízku.

„No co ty čurko smradlavá… co, přijel si do mého města a už si myslíš, že si se stal člověkem?“ Dejchnul na mě a z huby mu táhla vodka s karbanátkem, a mě se zvednul žaludek. Zajímavé, odkud tak dobře věděl o mém původu? „Na co si sem lez? No? Sprááávně… obsluhovat mě Rusa! Pamatuj ty kreaturo, ty se nikdy nestaneš člověkem. Protože si smradlavej, bezvýznamnej, černoprdelní otrok. Chápeš, ty šmejde špinavej?“

V ten moment se mi zatmělo před očima. Pořádně jsem nespal několik dní. Prakticky jsem nejedl, v tom posvátečním lednovém opojení, kdy se všichni nonstop toulají, jsem prostě neměl chuť. Představte si v jakém jsem byl stavu… A on mě pořád tahal a tahal za límec, sprostě nadával a dejchal do obličeje.

Nahmátnul jsem na baru láhev vodky, silně jí chytil za hrdlo, a ze všech sil jsem ho s rozkoší majznul po hlavě. Střípky skla, promíchané s červenajícími čůrky vodky mu stékaly po saku. Chlápek v mžiku ztuhnul, pustil mě a sesypal se u baru. V tom přiletěl Andrej. „Andrjucho odkliď odsud tu mršinu,“ vycedil jsem, přeřvávajíc hlučně zpívající Ciganovovou. „Prohrábni mu kapsy a seber prachy za útratu, než se ztratí, parchant zkurvenej.“

„No, vožerou se chátra a nevěděj kdy přestat!“ odpovídal vyhazovač a chytil chlápka za límec. „Ty poslouchej Žeňo, já to prase už někde viděl! Hlavně, aby z toho nebyl průser.“

„Ale, jakej průser? Tady je účtenka, zasuň mu jí do kapsy a zavolej taxi, ať ho hodí domů.“ Tři tetky, který přišly s výtržníkem, byly totálně namazaný a nijak nereagovaly na to, co se děje kolem, opatrně poklepávaly podpatky do rytmu nekonečné Zarandíme děvče. Ožralé ženské, to je ta nejhnusnější podívaná. Andrej vytáhnul chlápka na ulici, otřel mu obličej sněhem, posadil do taxíku a pokračovali jsme v práci.

Možná jsem se podle něčího mínění zachoval špatně a někdo, by i vydržel takovou palbu cílených urážek. Ale já nemohu. Tím spíš od tak ohavné svině bez lidské tváře. Jestli jste si nevšimli, já mám jinou povahu. Vychovala mě ulice. Nejsem vzdělanec, který v tichosti takové věci přejde, to prostě neumím.

Příští ráno mě vzbudilo divoké třískání do mých chatrných dveří. Kopali do nich a v hlasitě nadávajících návštěvnících jsem rozpoznal včerejšího chlápka a šéfa baru Vladimíra Viktoroviče Sindejeva. Ze včerejšího nespoutaného upíra se vyklubal jeho blízký přítel a společník v Spolubesedníku.

 

Sindejev chtěl, abych se omluvil, že na všechno zapomene. Já kategoricky odmítnul. Tenkrát mě nezmlátili i když společník měl nutkání, Sindejev mi prostě vzal klíče od baru a zakázal přijít blíž, než na dostřel děla. Já se moc nevzrušoval, taky proč, vždyť mě znala celá místní elita, slézající se o víkendech u mě v baru a utvrzující mě ve své mimořádné přízni.

„Kdyby něco, vždycky se na mě obrať,“ zaznělo nejednou na mojí adresu od nejvlivnějších lidí ve městě. Byl jsem mladý, plný ideálů a důvěřoval jsem lidem. Brzy jsem však při hledání práce ve městě poznal krutou realitu a nesmyslnost svého snažení. Všichni věděli, že mě mocný Viktorič vyrazil s nálepkou „nevhodné“ a nikdo si to s ním nechtěl rozházet. Korunu tomu všemu nasadil poškozený společník, který jak se ukázalo, byl bratrem šéfa pasového oddělení, čímž se brzké udělení ruského občanství, odkládalo na neurčito.

Jen jediný smutný a šedivý chlapík mě s lítostí vyslechl. Majitel pily. „Já ti rozumím synku,“ řekl a usrkl z plecháčku vařící čaj. „Sám posuď, čím ti mohu pomoci. Já nejsem Sindejev, a tahle pila je všechno co mám. Dělám všechno sám, jsem dělník, mistr i účetní. Jediné co ti můžu nabídnout je práce u stroje, toť vše. Jinou práci ve městě stejně nenajdeš. Přece se nechceš uchlastat někde ve sklepě.“

„Díky, Michajliči. Když tak zajdu za týden.“

„Měj se chlapče. Určitě zajdi.“

Za dvanáctihodinovou ďábelskou dřinu u rozhrkaných předpotopních strojů bez jakýchkoliv bezpečnostních

---

Vážení přátelé spustili jsme projekt TOLK.cz. Věříme, že Vám přinese mnoho informací, radosti a podnětů k zamyšlení. Těšíme se na spolupráci s Vámi. Ať je tento rok úspěšný pro všechny z vás i vaše začátky, tak jak to přejeme tomuto projektu.

Admin

---

Tento projekt slouží k prezentaci umění a kultury Česka, Slovenska a zemí bývalé SSSR ve všech podobách. Hlavním cílem je prezentace umělců nebo vlastníků uměleckých děl, prezentace literatury, kultury a vybudování archivu všeho zmiňovaného výše. Projekt Tímto Vás všechny zveme k účasti na projektu.

---

 

„Didgeridoo nabízí zvuk z jiného světa a po tisíce let ovlivňovalo kulturu, duchovní a hudební vyjádření původních obyvatel Austrálie. Měli jsme to štěstí, že po velmi dlouhé době od svého vzniku dorazilo i k nám a nabídlo svůj specifický tón k novému, volnému přetváření. Naše historie didgeridoo donedávna neznala a tak začínáme s čistým listem. Mnohé inspiruje k vlastnímu, hlubšímu pronikání do světa onoho podivuhodného zvuku - vibrace. Nejinak tomu bylo u mne a to zejména v oblasti vtisknutí rysů tohoto nástroje do vlastností našich dřevin a dalších alternativních materiálů. Právě nadšení pro jeho zvukovou - vibrační variabilitu stojí za mou prací v oblasti výroby didgeridoo, kterou pojímám a prezentuji jako tvorbu regulerního hudebního nástroje.  Nedílnou součástí je pak vlastní hudební produkce na didgeridoo, kterou realizuji jak sólově, tak s přáteli - spoluhráči v akusticky zajímavých prostorách, v komorním prostředí čajoven, ale i ve větších hudebních klubech. Kruh mých aktivit kolem didgeridoo pak uzavírá pořádání výukových seminářů jak pro jednotlivce, tak i pro větší skupiny. Veškeré informace o tomto nástroji, jeho vzniku, způsobu hry na něj, jeho výrobě a vlastních plánovaných a proběhlých hudebních akcích, nejdete slovem, zvukem i v obrazech na mém webu www.didgeridoo-art.cz."

 

                                                                                                             Honza Vlach

 

---

Předseda Sdružení Richarda Wagnera v Brně o.s.,

---

http://universe.own.cz

---

1992 - Galerie " L "  Hamburk  -  Německo

1994 - Galerie Hertogenbosch  -  Holandsko

1996 - Galerie Chapelotte  -  Lucembursko

1997 - Kunst Rai  -  Amsterdam, Holandsko

1998 - Galerie Hertogenbosch  -  Holandsko

1999 - Galerie Chapelotte - Lucembursko

2004 - Galerie Chicory - Alkmaar    -   Holandsko

2006 - MOSTLY  GLASS  GALLERY  - New Jersey   -   USA

2009 - AACG Artist of Month January

---

Narodil se 10. května 1974 ve Strakonicích. Od dětství si rád kreslil a maloval. První výstav se účastnil již od mateřské školky. Byly to různé techniky a motivy na témata zadaná učitelkou. "Měl jsem velkou radost, jakou jen malý kluk může mít, když se mi z těchto výstav začala doma množit ocenění a diplomy, od požárníků, z knižního klubu, nebo od soudruhů z ROH, či z LM."

Teprve na druhém stupni ZŠ si začal svůj talent více uvědomovat a při výběru zaměstnání volil mezi uměleckou průmyslovou školou a strojírenským učilištěm. "A tak se ze mě, po zkušenostech z LŠU, pro můj dělnický původ a proto, že malování přece nikoho neuživí, měl stát strojař."

Na učilišti se zásluhou vychovatelky, která měla na starost kulturní angažovanost ústavu, mohl dále úspěšně účastnit výtvarných soutěží a postupně zdokonaloval. Po maturitě věnoval několik let cestování a hudbě, vystudoval konzervatoř - obor jazzová kytara v Praze. "A protože mě vždy uchvacovala krása krajiny a neopakovatelná atmosféra každého místa a v mém sebevzdělávání mě oslnil impresionismus, zkusil jsem v roce 1995 vytvořit svou první olejomalbu."

Moře, lodě v přístavech, mosty a tajemné uličky jsou hlavním námětem jeho obrazů. Pracuje rychle a svižně. V dílech se snaží zachytit své vnitřní stavy, nálady a pocity. Lze z nich vycítit, že se jedná o klidného, vyrovnaného a citlivého autora, který má před sebou nové cíle a tvořivé nasazení.

---

---

 

Výstavy:

1999 - Velká synagoga - Plzeň
2000 - Městské muzeum a galerie - Nepomuk
2001 - Klášter Chotěšov
2001 - Městské muzeum a galerie - Nepomuk
2002 - Zámek Čečovice
2002 - Diecézní muzeum - Plzeň
2002 - Klášter Chotěšov
2002 - Magistrát města Plzně
2003 - Klášter Chotěšov
2005 - Český rozhlas Plzeň
2005 - Galerie a muzeum - Sušice
2006 - Městské muzeum a galerie - Nepomuk
2006 - Czech Art Festival - Mezinárodní účast - České Budějovice - 1.cena
2007 - Florida - Miami Gallery Nova Southeastern University - USA - Mezinárodní účast
2008 - Galerie XXL - Louny
2008 - Státní galerie Benedikta Rejta - Louny
2008 - ARTSALON - Děčín - zámecká galerie, 3.roč., mezinárodní účast
2009 - ARTSALON - Děčín - zámecká galerie, 4.roč., mezinárodní účast
2009 - Kalikovský Mlýn-Music café bar
2009 - Totem o.s. v Plzni
2010 - Anglické nábřeží - Plzeň
2011 - Děčín - Galerie ARTMATERIAL, Zámecká 7
2011 - Teplice - Bárka Kafé - Mezinárodní výstava

 

Realizace:

Velká synagoga v Plzni
Městské muzeum a galerie Nepomuk
Nejdek u Karlových Varů - kostel sv. Martina
Litice u Plzně - kostel sv. Petra a Pavla

 

Soukromé sbírky:

Česko, Anglie, USA, Rakousko, Austrálie, Francie

---

 

Realizace:interiér - Klimaservis Brno

Výstavy:2003 - Pedagogická fakulta v Plzni
2004 - Bílé Nároží v Plzni
2005 - Galerie a muzeum Šumavy Sušice
2005 - Kavárna Relax v Plzni
2006 - Czech Art Festival - Č.Budějovice - Mezinárodní účast
2007 - Kvilda na Šumave - Mezinárodní účast
2007 - Kavárna Relax v Plzni
2008 - Galerie XXL - Louny
2008 - Děčín-zámecká galerie - ART CZECH SALON - Mezinárodní účast
2008 - Americká aliance Plzeň
2008 - Galerie XXL Louny
2009 - Radnice
2009 - ARTSALON - Děčín - zámecká galerie, 4.ročník, Mezinárodní setkání umělců
2009 - Kalikovský Mlýn v Plzni
2009 - Totem o.s. v Plzni
2010 - Anglické nábřeží - Plzeň
2011 - Teplice - Bárka Kafé - Mezinárodní výstava

Obrazy a kresby v soukromých sbírkách:

Anglie, Austrálie, Belgie, Bulharsko, Česko, Holandsko, Itálie, Kanada, Kuba,Kypr, Rusko, Slovensko, SRN, Švédsko, USA, Nový Zéland

Kontakt:Kralovická 63 - Plzeň - 323 00

 

 

---

 

"Jeho obrazy, plné dynamiky a napätia sú akýmsi vnútorným precítením či meditáciou nad problémami vo vzťahu človeka k jeho okoliu. Vo výtvarnej skratke sa v nich odráža autorova vnútorná filozofia. Ponúka divákovi intímny zážitok. Námety vnútorne precítené sú kompozične zvládnuté a farebne kultivované. Často vytvára reflexiu na hudbu, krajinu či filozofické úvahy.
Ako výrazový materiál uprednostňuje olejovú farbu v kombinácii s pieskom a motúzom, ktoré tvoria charakter štruktúry a škvrny, v ktorej možno nájst množstvo kompozičných celkov vo viacerých priestorových plánoch. Uvoľnenie formových prostriedkov, znak, skratka a energia prejavu dáva maľbám pohyb, rytmus, dramatický a psychologický účinok. Navodzuje asociácie, reálnu a imaginárnu predstavivosť s metaforickým podtextom.Jeho obrazy majú zvláštne čaro nepokojných impulzov a hladania."

akad. maliar Jozef ŠULO

"Obrazy Vladimíra Zaťku obsahujú neobyčajné tvorivé napätie, myšlienky dopovedané alebo nedopovedané. V jeho obrazoch sa všetky formy zjednodušujú a kultivujú. Podstatou a dominantou je farba. Túto skúma a overuje, hodnotí a experimentuje s ňou. Jedným z išpirujúcich prvkov v jeho obrazoch je hudba, jej harmónia i disharmónia.V jeho tvorbe je odvaha i slabosť, radosť i bolesť."

akad. maliar Alojz MACHO

 

---

 

Bibliografie:

           Ilustrované knihy, publikace a ostatní (souhrn):

·         Daniel Kühnl: Správná parta III. Díl, Fragment – vyjde

·         D. Krolupperová, Miloš Kratochvíl: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě, Mladá fronta - vyjde

·         Martina Drijverová: Zlobilky, Albatros – vyjde

·         Zdeněk Šmíd:Předposlední trubadúr, Olympia – vyjde

·         Učebnice českého jazyka pro 3. ročník ZŠ, Fraus – vyjde

·         Zdeněk Šmíd: Dudáci a vlčí hlavy, Olympia

·         Daniela Krolupperová: Sedmilhář Josífek, Albatros

·         Učebnice matematiky pro 3. ročník základní školy (kolektiv autorů matematické části), Didaktis

·         Pracovní sešit k učebnici matematiky pro 3. ročník základní školy (kolektiv autorů matematické části, Didaktis

·         Elizabeth Goudge:Malý bílý koníček, Computer Press

·         Zdeněk Šmíd: Pohádky pro dobrodruhy, Olympia

·         Daniel Kühnl: Správná parta a kouzelný míč, Fragment

·         Daniel Kühnl: Správná parta a zrušená kletba, Fragment

·         Olga Tamchynová: Dóóóst dobrej diář, Fragment

·         Markéta Vydrová: Statek plný zvířátek, (výřezové maxileporelo), Fragment

·         Daniel Vydra: Na co hrají varani, Sursum

·         Markéta Vydrová: Drobečky pro vrabečky, AZ Kort

·         Knížečka o mě (publikace pro maminky novorozenců, určená k vepisování údajů o dítěti), nakladatelství AZ Kort

·         Divadlo v parku - Kompletní výtvarné řešení dětského hudebního a divadelního festivalu v Kunraticích a výtvarné řešení webu Divadlo v parku

·         Časopis Pojď si hrát! - Od r. 2007 kmenová ilustrátorka dětského časopisu Pojď si hrát nakladatelství Computer Press (autorka ilustrací všech obálek, vnitřních herních dvoustran, doprovodných ilustrací, hlavních průvodcovských postaviček a všech komixů)

·         Ententýky do muziky - ilustrace pro webové strany Dětské písničky Ententýky do muziky stejnojmenné kapely a malba kulis pro dětská představení pro tutéž kapelu

 

 

 Sólo obálky ke knihám:

 

·          Lesk a bída Čekání, autor Zdeněk Šmíd, nakladatelství Olympia

·          Babinec, autor Zdeněk Šmíd, nakladatelství Olympia

·          Útok na vyvolenou, autor Zdeněk Šmíd, nakladatelství Olympia

         

---

Výstavy

1999 Mnichov, Hamburg, Německo
2001 Sibo, Praha
2002 Talente - Mnichov, Německo
CURRICULUM VITAE
2003 Kopeckého škola, Sovinec, Česká republika
2003 Galerie výtvarných umění, Ostrava, ČR
2003 Sibo, Praha
2005 Galerie České plastiky, Praha
2005 Designblok 05
2006 Studio Atmosphere, Praha /22.2. – 22.4.06/
2006 Mobitex, Brno
2007 Sezóna, Design centrum, Praha
2008 Sezóna, VŠUP, Praha
2008 Design Match, Praha, Bratislava, Vídeň, Budapešť
2008 Designblok 08

Publikace

Forum architektů 2001
69 Connanghtstreet 2001
VŠUP.AAA.D 2001/2002
Český design 1995 – 2000
Talente 2002
Glassrevue – „Sklo pro gastronomii“ (13.12.03)
Art & Antiques (leden 04)
Sklo a keramika 2005
Moderní byt 4/ 2006
Moderní byt 7/ 2007
Český design 01

Realizace

stolové sety pro restauraci Ajvö, Praha 1
nápojové soubory pro restauraci King Solomon, Praha 1

Symposium

1999 Coburg, Německo

2000 Sklářské symposium, Terezín

 

---

Samostatné výstavy:

 

2006 Ženy o ženách, Cinefill  Veritas, Košice

2005 Moje zvieratá , Osvetové stredisko Šaľa, Šaľa

2005 Animálna Príťažlivosť, Wave, Prešov

2004 Živá krajina, Zemplínske Osvetové centrum, Michalovce

 

Spoločné výstavy:

 

2006 Tvorba, Michalovce 1. miesto

2006 Zádiel, Košické osvetové stredisko, Košice

2005 Michalovce v maľbe, Osvetové stredisko, Košice

2005 Výstava diplomových prác, Šarišská galéria , Prešov

2005 Aqua naturata, Východoslovenská galéria, Košice

2004 Persona: Voda 1. Múzeum, Trebišov,  2. Šarišská galéria, Prešov  3. Podtatranské múzeum, Poprad

2004 Tvorba, Vihorlatské múzeum, Humenné, Zemplínske Osvetové centrum, Michalovce

2003 Lietanie, Galéria v Malom Šariši, Prešov

 

 

---

Informace o inscenaci Parsifala v Redutě v r. 2008 a pozvánku na mé výstavy a výklady s hudbou uveřejnila prestižní odborná mezinárodní stránka o Wagnerově díle, ocenění je velmi pěkné, stačí kliknout na odkaz :

http://wagneropera.blogspot.com/

 

---

Register Výstav: 1982 Vranov n/T 1983 Vranov n/T 1985 Vranov n/T 1986 Medzinárodný plenér Drienov 1987 Vranov n/T 1987 Poprad 1988 Vranov n/T 1988 1.miesto v súťaži Výtvarný Vranov 1989 Výstava KPVU 1989 Hanušovce n/T 1990 Hanušovce n/T 1991 KaSS Vranov n/T 1991 Vranov n/T 1997 Udelená cena za maľbu v Michalovciach 1999 MsDk Vranov n/T 2001 RKS Vranov n/T 2001 MsDK Vranov n/T 2001 Výtvarné spektrum Humenné 2001 Celoslovenská súťaž Výtvarné spektrum 2002 MSDK Vranov n/T 2002 POS Svidník 2003 HOS Svidník 2003 Barónka Kežmarok 2004 Starý Smokovec 2004 ŠOS Prešov 2004 MsDK Vranov n/T 2004 New York, USA 2005 Toulon, Francúzsko 2006 Vlastivedné múzeum Trebišov 2006 New York, USA 2006 Košice(soľná jaskyňa) 2007 MSDK Vranov n/T

 

---

1997 – Ústí nad Labem, kostel sv.Vojtěcha

 

1998 – Děčín, galerie Hefaistos Trmice, zámek Ústí nad Labem, kostel sv.Vojtěcha

 

1999 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha,  Praha, galerie „U červeného beránka“

 

2000 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha,  Německo, Liebstadt Kuklustein

 

2001 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha,  Praha, Hotel „Tři grácie“

 

2002 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha,  Galerie v Benešově nad Ploučnicí Galerie v Jezuitské ulici v Litoměřicích

 

2003 – Ústí nad Labem, Muzeum města Ústí nad Labem, kostel sv.Vojtěcha Hotel Vltava

 

2004 – Ústí nad Labem, kostel sv.Vojtěcha Chabařovice, galerie „Ve dvoře“Německo, Pirna, hotel „Scherhof,  Chomutov, galerie „Lurago“

 

2005 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha

 

2006 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha, Bílina, Galerie pod kostelem

 

2007 - Synagoga Děčín, Kadaň - galerie Leisler, Chomutov - galerie Lurago

 

2007 - Praha, Centrum kultury velvyslanectví RF

 

2007 - Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha

 

2008 - Dallas, Texas, USA

 

2008 – Bad Schandou, Nacionále Parkhaus

 

2008 – Ústí nad Labem, kostel Sv. Vojtěcha

 

---

---

 

---

   Mgr. Ľudmila Gondová - Majerčáková, sa narodila

19. februára 1973 v Trstenej. Detstvo a mladosť prežila v malebnej horárni pod Roháčmi na Brestovej. Po skončení základnej školy pokračovala v štúdiu na Gymnáziu M. Hattalu v Trstenej, ďalej na Pedagogickej fakulte UMB v Banskej Bystrici. Ako učiteľka pre 1. stupeň základnej školy pôsobila v rokoch 1995 - 1997 na Štátnej ZŠ v Trstenej pri Oravici, od septembra 1997 učí v ZŠ Zuberec.

   Maľovaniu a výtvarníctvu sa venuje od detstva, intenzívnejšie od 16-tich rokov. Začínala technikou olejomaľby, neskôr sa nadchla aj pre akvarel a maľbu akrylovými farbami. Okrem toho sa venuje dekoratívnym činnostiam - zdobenie veľkonočných kraslíc technikou batikovania a vyškrabávania do tušového základu.

Z tematického hľadiska sa venuje krajinomaľbe, abstraktnej maľbe a maľovaniu kvetov všetkými spomínanými technikami.

   V rokoch 2000 až 2002 mala spolu s kolegom Miroslavom Kováľom tri menšie výstavy v blízkosti svojej rodnej horárne v Múzeu Oravskej dediny na Brestovej.

Teraz žije a tvorí podhorskej obci v Oravskom Bielom Potoku, na Slovensku.

---

Východné Slovensko

peter@musinsky.sk

www.musinsky.sk

0907405698

---

 

Projekty : 1992 - VopetCup ´92 - vytvoření 2.ceny pro účastníky desetiboje v lehké atletice

1994 - Konkurz Insignií Ostravské univerzity

1995 - Konkurz Kosmetiky Milo Olomouc - 1.místo za grafický design

1995 - Realizace interiérů kanceláří soukromé firmy Cautus Finance v Ostravě

1996 - Veřejná soutěž - Cena města Ostravy za významný kulturní počin - 1.místo

1997 - Výstava v Galerii Amos v Ostravě

1998 - Realizace osobitých interiérů pobočky firmy Zepter International Ostrava

1999 - Vytvoření ceny mezinárodní tenisové soutěže CarboTechCup

1999 - Návrh a realizace atypu luceren pro interiéry restaurace La Rendola v Brně

1999 - Účast na veletrhu GIV v Düsseldorfu - Carboart výstava

2000 - Akce - „ Setkání obchodních partnerů „ firmy Carbo-Tech Bohemia

2000 - Realizace interiéru kavárny Castello na náměstí ve Frýdku-Místku

2000 - Kanada, British Columbia - Opatství Mission - obraz umístěn v refektáři

2000 - Výstava v Galerii Rožnov pod Radhoštěm

2000 - Výstava v Galerii Na chodbě - Ostrava

2001 - Akce - „ Setkání obchodních partnerů „ firmy Carbo-Tech Bohemia

2001 - Návrh a realizace interiéru zasedací místnosti firmy Profiterm Morava

2001 - Interiéry galerie a starožitností soukromé firmy HT systém ve Frýdku

2001 - Výstava v Galerii U Zlatého kohouta PRAHA - Michalská 3

2001 - Výstava v Moravskoslezském Divadle Jiřího Myrona - Ostrava

2002 - Akce - „ Setkání obchodních partnerů „ firmy Carbo-Tech Bohemia

2002 - Otevření vlastní Galerie Dada na Stodolní ul.č.2 v Ostravě

2002 - Výstava v Charlie Gallery - Vřídelní kolonáda, Karlovy Vary

2002 - Výstava v Galerii na ochoze - České spořitelny v Ostravě

2002 - Atypické řešení designu dlažby rekonstrukce koupaliště Vratimov

2002 - Výstava v komorní Galerii Café Becher - Dům knihy Librex, Ostrava

2003 - Akce - „ Setkání obchodních partnerů „ firmy Carbo-Tech Bohemia

2003 - Výstava v DK Poklad v Ostravě - Porubě

2003 - Návrhy a realizace interiérů soukromé firmy Akord software - Ostrava

2003 - Zapůjčení obrazů do interiérů Citibank Ostrava - prezentace obou stran

2003 - Návrh a realizace atyp stojanů s osvětlením Galerie Sanatorií Klimkovice

2004 - Prezentace při golfové párty Citibank Ostrava v KD-Třinec

2004 - Akce - " Setkání obchodních partnerů " firmy Minova Bohemia

2004 - Výstava v Luhačovicích, Galerie ELEKTRA

2004 - Návrhy interiéru restaurace ve Frýdlantu n.O.

2004 - Návrhy a realizace atyp soliterů recepce firmy Transgas, a.s. Praha

2004 - Výstava v Galerii MLEJN, Ostrava Přívoz - hostem L.Kerndl

2005 - Akce " Setkání obchodních partnerů " firmy Minova Bohemia

2005 - Pamětní medaile Akademika Fr.Čechury - VŠB TU Ostrava

2005 - Výstava obrazů v Café La Brasseria Hotelu Imperial Ostrava

2006 - Skotsko - Arbroath - studijní pobyt

2007 - Akce " Setkání obchodních partnerů " firmy Minova Bohemia

2007 - Výstava v Kulturním Domě Orlová-Lutyně

2007 - Pamětní medaile VŠB TU Ostrava - Fakulty FMMI

2007 - Interiéry - abstraktní malba do omítek kanceláří firmy Synot Ostrava

2007 - Výstava v Arbroath - Skotsko

2008 - Akce " Setkání obchodních partnerů " firmy Minova Bohemia

2008 - Výstava na Slezsko Ostravském hradu - Ostrava

2008 - Výstava v chráněné technické památce BEL STYL Ostrava

2008 - Výstava v Galerii U Zlatého kohouta PRAHA - Michalská 3

Kontakt : mobil 603265600 , www.evadudova.com, evadudova@centrum.cz

www.google.cz - Eva Dudová - Skotské Arbroath 2007

 

 

---

 

Mnoháček Zgublačenko: Modré hravo Vydal: Balt-East, Praha 2008

 

Rukopis Pavla Hlušičky vulgo Mnoháčka Zgublačenka, který byl poslední roky přehazován jako horký brambor, se konečně dočkal svého vydání. Ujal se ho Antonín Drábek a jeho Balt-East. Nakladatel a editor v jedné osobě změnil původní název titulu v rukopisu Modré právo, prohodil a vynechal některé básně a doplnil je ilustrovanými vtipy jisté Dráži Holmannové (sám Zgublačenko o ní neví téměř nic). Ilustrace někdy přímo, jindy volně souvisejí s autorovými básněmi, průpovídkami, vtipy nebo povídkami, někdy s nimi nejsou spojeny nijak. Celkový dojem z publikace Modré hravo je dobrý, redakčně je skorem bez chyb, díky spojení dvou tvůrčích osobností je pestrá a nabízí na Zgublačenkovu tvorbu jiný, odlehčený pohled, který ji směřuje k trošku jinému, laičtějšímu publiku, než jsou např. čtenáři literárních časopisů nebo antologií marginalizovaných tvůrců. Popis Zgublačenkovy tvorby lze nalézt na jiných místech a vzhledem k tomu, že Modré hravo v podstatě shrnuje jeho dosavadní práce, přičemž autorova tvorba se skoro nijak nevyvíjí, je možná na místě věnovat se na tomto prostoru popisu samotného autora. I když není úplně obvyklé, aby se literární publicistika věnovala biografiím či dokonce každodennímu životu soudobě žijících autorů. Zgublačenko je ale natolik otevřená osobnost, že jistá míra veřejného odtajnění jeho způsobu bytí mu nijak neuškodí, ba naopak, sám o ni usiluje. Zgublačenko je z důvodu své duševní nemoci (z původní diagnózy schizofrenie změněné na autismus) hyperaktivní, nezvládne být soustředěný u knihy, nevydrží být sám - to má úzkosti a deprese. Je to neposeda. Nesetrvá na jednom místě, neustojí nic nedělat. Odpočinek pro něj znamená lehnout si na smrt vyčerpaný. Když se neunaví standardním způsobem, naloží si do batohu šutry a chodí s ním po schodech nahoru dolů. Neustále si něco vymýšlí, spřádá plány na etablování a rozšíření svého díla, usiluje představovat je novým a novým lidem, touží po spolupráci s nimi. V poslední době hojnou měrou podporuje i umělecká díla svých méně agilních duševně nemocných přátel či životní dílo svého otce. Byť má ke všem osobnostní výhrady a uvědomuje si omezenost kvality jejich děl, drží se hesla, že „každý má právo vyjádřit svůj názor prostřednictvím umění", i když by bylo třeba ho k tomu popostrčit. Již delší dobu Zgublačenko podporuje manžele Karla a Venuši Škachovy: pendluje s nimi a vějířem jejich básniček po různých štacích. Příběh svého nedůtklivého, věčně nespokojeného otce, který po celý život sázel na Keblicku stromy a dodnes z toho nic nemá, Zgublačenko protěžil u svých mladších kamarádů-vysokoškoláků. Ti tuto story v semestrálních a dokonce magisterských pracích kvitovali jako bizarní parafrázi romantického mýtu Gionova Muže, který sázel stromy. Přítomněji se Zgublačenko spolu s o. s. Kolumbus zasloužil o to, aby jeho přítel Radek Nebovidský (uměleckým pseudonymem Radoslav Nedoslav) nebyl zbaven svéprávnosti úplně, mj. s poukazem na to, že Radek sepsal pár básní věnovaných hřbitovní tematice. Díky případu „Nebovidský" se Radkovi, Zgublačenkovi i Škachům dostalo nebývalé mediální pozornosti. Stovky tisíc diváků pořadu Reportéři ČT mohly prostřednictvím dvou pokračování dospět k názoru, že na severu Čech existuje skupinka duševně nemocných lidí, kteří se ze své nemoci snaží dostat uměním. Samozřejmě je to trochu jinak a lví podíl na formování této „skupinky" má Zgublačenkova neuróza. Ale proč brát reportérům ČT jejich porci zjednodušování a mystifikace, kterou obnáší snad každé medializování, a proč brát televizním divákům pocit, že vědí něco o tomto tajuplném světě, když si u večerních brambůrek prohlédnou pár spotů... Zgublačenko se nyní po období pobytů v psychiatrických léčebnách v Horních Beřkovicích a Bohnicích, v nejmenovaném ústavu sociální péče, v komunitním domě Villa Vallila v Červeném Újezdě u Votic a neklidné pouti severočeskými městy s krátkou zastávkou v Praze opět vrátil ke svým rodičům do Keblic na Litoměřicku. Odsud však skoro dennodenně vyjíždí do své předchozí domoviny Roudnice nad Labem, kde sídlí nízkoprahové Humanitární sdružení Perspektiva pro pomoc psychicky nemocným a postiženým. Zde Zgublačenko nalézá sociální kontakt jednak s lidmi, kteří jej jakožto pečovatelé či psychoterapeuti podpoří, jednak s těmi, jež od něj kvůli svému postižení leckdy pomoc sami potřebují. Nejvíce se Zgublačenko v Perspektivě věnuje jedné slečně, která je pro něj novou, již třetí „Unkosankou". Tak nazývá autor vždy dívku s handicapem, kterou si vybere, a usiluje o to, aby se za něj provdala. (Zgublačenko podotýká, že každá je na tom mentálně mnohem lépe než ta předchozí.) Je poměrně těžké vyrvat psychicky nemocné či postižené dívky ze spárů pečujících institucí a ochranitelských rukou rodičů a leckdy i z okovů nesvéprávnosti a boj Mnoháčka o srdce takových „Unek" připomíná nerovný zápas Honzy s drakem. Je to podobně těžké, ba nemožné, jako se pro psychicky a sociálně daný handicap zdá být od počátku Zgublačenkovo snažení o uznání jeho umění a umění jeho přátel. To, že se mu to krůček po krůčku daří, i když nad ním leckteří dřívější příznivci během jeho cesty zlomí hůl (protože jeho agilita je místy nemístná), je známkou neuvěřitelného Zgublačenkova tahu na branku. Ještě o něm uslyšíme! Jaroslav Balvín ml.

 

---

Výstavy a workshopy:

 

2009: Dolný Kubín, Oravská galéria, VÝBER ZO SÚČASNÉHO SLOVENSKÉHO SOCHÁRSTVA, SK

2008: Trenčín, GMAB, VÝBER ZO SÚČASNÉHO SLOVENSKÉHO SOCHÁRSTVA, SK

2008: Bojnice - Rajská záhrada (socha v záhrade kostola sv. Martina), SK

2007: Praha – galéria La femme, Avignonske slecny, CZ

2007: Bratislava – galéria Medium, ateliér SOS, doc. J. Hoffstadtera, SK

2007 : Pezinok – Bienále malej plastiky – socha, SK

2007: Lučenec – Novohradské múzeum, Zem Slovensko VIII (malba), SK

2006 : Kremnica –, Land art (workshop), SK

2006 : Bratislava – SNB, návrhy na EU mince, SK

2006 : Bratislava – Krasokorčuliari, galéria Z, výtvarná súťaž k ZOH, (2. miesto), SK

2005 : Žilina – natáčanie a strih videa (workshop), SK

2005 : Prievidza – Prierez tvorbou, Galéria AMA (autorská výstava), SK

2004 : Bratislava – socha, Poľské kultúrne centrum, výstava sochárskej katedry VŠVU, SK

2003 : Nitr. Rudno – maľba (autorská výstava), SK

2003 : Belehrad – kresba, YU

2002 : Zlín – Baťova vila, drevo (workshop), CZ

2002 : Kremnica, Land art (workshop), SK

2001 : Wolfsburg – socha, výstava sochárskej katedry VŠVU, GE

2001 : Martin – Turčianska galéria, socha, výstava sochárskej katedry VŠVU, SK

---

Má první kniha básní UIKA vznikla za laskavé spolupráce grafičky a výtvarnice Barbory Vágnerové Klejnové(http://barbucha.freepage.cz/). Světlo světa však zatím zřelo pouze deset výtisků........Hledáme mecenáše(sponzora),který by finančně podpořil tento projekt:) V případě vašeho zájmu nás kontaktujte na email či navštivte stránky B.Vágnerová Klejnové.Děkuji:)

---

O lidu Čanki (jednonohých) máme jen nejistá svědectví legend uchovaných posvátnými texty zejména těch národů, u nichž se knihy předčítaly a byly náboženstvím (Indie, Izrael, islámské země). V legendách ostatních národů se takřka nevyskytuje. O jeho existenci se dále zmiňují některé středověké spisy, jako je Mandevillův cestopis (John Mandevill – kol. r. 1300–1372, anglický lékař, matematik a cestovatel), kde se doslova píše: „…a v té zemi na některých horách sú lidé, ježto mají po jedné noze, avšak sú rúčejšie nežli jiní lidé. A ta noha jest tak široká, že súci nazdvižena, dá všemu životu stien, když ten člověk v znak leží…“ (český překlad kolem r. 1400 Vavřincem z Březové – kol. r. 1370–1437 – kronikář, básník a publicista doby husitské). Z těchto spisů lze vyvodit, že místo prapůvodního výskytu lidu Čanki bylo pravděpodobně na malém území v horských pouštních oblastech mezi dnešním Tureckem a Sýrií. Svou jedinou velkou, vyvinutou nohu používali nejen k pohybu, ale i k vytváření stínu v nekrytých písečných oblastech. Tím se vysvětluje i berla, kterou si s sebou stále nosili a která zabodnutá do země sloužila jako opěra. V těch časech zřejmě docházelo k velkým migracím národů, jak potvrzuje samotný Mandevillův cestopis, zejména těchto anomálních skupin, které byly zřejmě v určitých dobách na různých místech nežádoucí. Můžeme tedy říci, že Čankiové byli národem multikulturním a jejich pozdější etnografické zařazení není přesné. Migrací došlo k takovému početnímu oslabení národa, že je již sám Mandevill řadí mezi lidské výjimečnosti – zrůdy (viz. obr., český tisk Mandevillova cestopisu z roku 1600). Čankiové, stejně jako celá tehdejší populace, mluvili (zpívali) tzv. prvotním jazykem, nazývaným syrský nebo sluneční, tzn. jazykem původní a legendární Sýrie, kterou védské texty symbolicky kladou na pól, kam také situovaly původní domov předků – Árjů. Tomuto místu se říkalo Thúle (římsky Ultima Thule), dodnes existují města jménem Tula: na Sibiři, v Laponsku, Irsku, Skotsku a Severní Americe. V sanskrtu je Tula název pro Váhy, znamení zvěrokruhu, které bylo někdejším jménem Velké a Malé Medvědice, polárního souhvězdí. V poslední době meziledové se polární oblast vyznačovala mírným klimatem. Tento rytmický jazyk, jímž byl podle legend předán lidem život, lze dnes obtížně zachytit, snad jen u nejstarších arabsko-afrických kmenů.

---

email: lindavontor@email.cz

 

 

http://www.fler.cz/linda-vontor

---

Narodil jsem se v roce 1978 v Teplicích a s hudbou začal v 15-ti letech jako bicista.
Časem k bicí soupravě přibyly perkuse a začal jsem se orientovat na jazz a latino scénu, perkuse se pomalu stávaly mým hlavním nástrojem.
Začal jsem studovat kubánskou a brasilskou hudbu u Juana Mortimera (USA), který působí v Praze jako skladatel a perkusista u mnoha souborů, k němuž dodnes dojíždím na pravidelné hodiny. Také občas hostuji v jím vedeném seskupení Marimba Mama.

V současné době hraju pravidelně s Pavel Houfek bandem, The Boom Beatles revival band & symphonic orchestra, Big Bandem Bonit a Jazzbandou.
Mimo české a moravské kluby a festivaly jezdím hrát do zahraničí

S jazzovým sextetem Jazzbanda pravidelně vystupuji po českých klubech a drážďanském jazzovém klubu Jazz Neue Tonne.

S The Boom Beatles revival & symphonic orchestra na každoročním The Beatles Weeku v rámci Mathew street festivalu v Liverpoolu:

rok 2006 - kluby Cavern, Empire Theatre, Adelphi Hotel - Main Ballroom, Adelphi Hotel - Cromptons Bar,

rok 2008 – Royal Court Theatre, Rubber Soul, Tunnel stage street festival, Adeplhi Hotel – American bar

a dále již legendární vánoční koncerty v Ústí nad Labem se spoustou hostů a s charitativním pozadím.

 

V česku jsem objel s mnoha soubory velkou spoustu klubů a festivalů, namátkou Sázava fest, World music fest Praha Futurum, Prázdniny v Telči, Country Loděnica, Porta, Zahájení lázeňské sezony v Teplicích, Okolo Třeboně, Folkové prázdniny a mnoho dalších.

 

 

 

 

 

 

 

 

---

Narodil jsem se v roce 1978 v Teplicích a s hudbou začal v 15-ti letech jako bicista.
Časem k bicí soupravě přibyly perkuse a začal jsem se orientovat na jazz a latino scénu, perkuse se pomalu stávaly mým hlavním nástrojem.
Začal jsem studovat kubánskou a brasilskou hudbu u Juana Mortimera (USA), který působí v Praze jako skladatel a perkusista u mnoha souborů, k němuž dodnes dojíždím na pravidelné hodiny. Také občas hostuji v jím vedeném seskupení Marimba Mama.

V současné době hraju pravidelně s Pavel Houfek bandem, The Boom Beatles revival band & symphonic orchestra, Big Bandem Bonit a Jazzbandou.
Mimo české a moravské kluby a festivaly jezdím hrát do zahraničí

S jazzovým sextetem Jazzbanda pravidelně vystupuji po českých klubech a drážďanském jazzovém klubu Jazz Neue Tonne.

S The Boom Beatles revival & symphonic orchestra na každoročním The Beatles Weeku v rámci Mathew street festivalu v Liverpoolu:

rok 2006 - kluby Cavern, Empire Theatre, Adelphi Hotel - Main Ballroom, Adelphi Hotel - Cromptons Bar,

rok 2008 – Royal Court Theatre, Rubber Soul, Tunnel stage street festival, Adeplhi Hotel – American bar

a dále již legendární vánoční koncerty v Ústí nad Labem se spoustou hostů a s charitativním pozadím.

 

V česku jsem objel s mnoha soubory velkou spoustu klubů a festivalů, namátkou Sázava fest, World music fest Praha Futurum, Prázdniny v Telči, Country Loděnica, Porta, Zahájení lázeňské sezony v Teplicích, Okolo Třeboně, Folkové prázdniny a mnoho dalších.

 

 

 

 

 

 

 

 

---

Perkusista a bubeník působící v mnoha souborech, šířící slávu a povědomí o perkusivních nástrojích a hudbě v ní používaných.

---

Slovanet-art galleri bola presťahovaná z Bratislavy do Komárna na Nádvorí Európy 5.

Bola spustená nová verzia mojej stránky www.emil-mlynarcik.sk.

 

autor

 

 

---

OKNO DO MÉ DUŠE!!!!

Výstava se koná od 2..3. do 30.3. v prostorách Galerie M, nám. E. Beneše 1, 399 01, Milevsko u Písku.

Jste srdečně zváni.

 

---

 

Za oficiálny rok vzniku sa považuje rok 2000.

Divadlo zakladal Peter Luptovský (režisér, autor, pedagóg).

V prvých rokoch boli členmi divadla aj ľudia s poruchami sluchu. Divadlo kusy cukru sa snaží pohybovať na scéne, ktorá je označovaná ako alternatívna.

Oficiálnym sídlom divadla kusy cukru je Kremnica ( Slovensko ) aj keď paradoxne nikto z bývalých, ale aj súčasných členov nie je Kremničan. 

Z hľadiska právneho je divadlo kusy cukru samostatný právny subjekt.

---

 

1975-Dubnica 1.cena NOC Slovensko

1976-Plzeň ASUT-2.miesto ASUT Praha

1978-80-Sympóziá v Československu,Maďarsku...

V 80-tych rokoch v Poľsku na svetových

súťažiach Bienále svetového plagátu,

ale i 3-miesto na svet.súťaži UNICEF-u,

Potom najvýznamnejšia-medaila za kompozíciu

na DIA v USA ,Massachusets

Potom mnoho autorských výstav usporiadaných Podpolianskym Osvetovým strediskom Zvolen,ale i kolektívnym-je členom Sedmičky-Zvolenská Sedmička, tak isto členom DUK-Detvianskej Umeleckej Kolónie,a do tretice Zväzu Slovenských fotografov.

Zvolenský rodák (nar. 13. mája 1956) získal vzťah k výtvarníctvu už v detstve od starej matky a neskôr sa mu venoval otec - známy zvolenský neprofesionálny výtvarník.

Toto rodinné zázemie, súkromné štúdium u Dr. J. Kamhala a štúdium na Ľudovej akadémii v Prahe v roku 1971 - 1976 mu dali výtvarný základ, z ktorého čerpá vo svojej tvorbe aj dnes. Vyštudoval Univerzitu M. Bela v Banskej Bystrici. Je členom Zväzu slovenských fotografov, AMFO Zvolen, zúčastňuje sa súťaží Fotofórum Ružomberok, celoštátnych prehliadok AMFO a DIAFOTO, kolektívnych klubových súťaží Petzvalov mapový okruh. Zúčastnil sa medzinárodných výstav Caminos de Hiero v Madride, Greater Lynn, Massachusetts v USA, v Békescsabe a Orosháze v Maďarsku a desiatok ďalších. Za svoju tvorbu získal ocenenia na svetovej súťaži UNICEF v poľskom Krakove, v Prahe, Maďarsku atď. Je členom známeho združenia výtvarníkov Zvolenská Sedmička.

Samostatné výstavy: 1989 - KM RIPS Detva,1989 - DPM Zvolen, 1990 - Mier Zvolen, 1992 - Rubín Dudince, 1993 - CDZ Sliač, 1995 - Palace Sliač, 1997 - Technická univerzita Zvolen, 1998 - Kremnica, F-klub Zvolen, SNG Zvolenský zámok atď.

Ján Beljak sa už takmer 20 rokov venuje popri maľbe a grafike aj fotografii. Maliarska paleta, fotoaparát a počítač - na prvý pohľad predmety, ktoré nemajú nič spoločné, logicky nepatria do jednej „rodiny", majú vlastnú minulosť, no neraz sa stretávajú v „diele" jedného umelca. Maľbu, grafiku, fotografiu a ich vzájomné prelínanie si nemožno predstaviť bez nevyhnutnej dávky výtvarného nadania a invencie ich autora. Obrovský rozvoj počítačovej i fotografickej techniky otvára nové možnosti tvorby, po ktorých s úspechom siaha aj Ján Beljak.

Po skončení štúdia sa orientoval na výtvarnú fotografiu. Aby dal fotografii ducha - ducha miesta, potrápil sa pri vyvolávaní fotografií nielen s optikou, ale aj s chemickými a fyzikálnymi procesmi. Jeho snímky vyzývajú na zamyslenie, skrývajú maličké otázniky ako žijeme, čo hľadáme, aké hodnoty uctievame. Jeho tvorba sa vyznačuje skôr jemnou farebnou škálou, zádumčivou náladou - realita zostáva jemne zahalená. V posledných rokoch zúročil svoje skúsenosti zo zahraničných sympózií a častejšie siaha po digitálnej fotografii a obrázky spracováva na počítači.

Podľa neho by ale miera počítačového spracovania fotografií mala byť len taká, aby fotografia zostala fotografiou. Autor musí sám vdýchnuť do fotografie život. Autora dokáže potešiť všetko, čo on sám nazýva „krásno", napr. malé deti, kvety, ale aj príroda všeobecne, napokon ženy a pohyb. Láka ho aj téma sociálnej fotografie - často ho oslovuje aj smútok, ktorý nachádza v sebe a okolo seba. Ako sám priznáva - často mal nutkanie vyjadriť vo svojej tvorbe „chlebársku skutočnosť" - no iba ťažko hľadá slová a spôsob vyjadrenia všetkého toho, čo trápi náš život.

E. Farbiaková - zdroj FOTOTIP 7/2002

 

 

 

 

---

www.rydlo-petr.com

---

 

MM-Profil

Amatérsky výtvaník.

Žije a pôsobi v Čadci.

Tvorba-malba,krezba.

---

 

• odkaz na www:

http://www.karmiana.estranky.cz/

---

---

Dokumenty  tvárí a tvar  kompozícií

 

           

Ako sa vyrovnať s portrétom na pozadí mediálnej manipulácie? Ako zostať sám sebou, aj keď je fotograf postavený pred úlohy zaznamenať známe osobnosti podľa požiadaviek toho istého média, no v celkom iných, polemických polohách voči bežnej triviálnosti?

Nielen tradícia expresionizmu, ale aj priestor vyžarujúci z veľkých diaľok umožňuje Matúšovi Zajacovi, aby sa akosi paradoxne, z veľkého rozbehu,  fraktálne zastavil so svojím malým prístrojom a v porovnaní s „veľkým“ svetom nikdy nerobil výrez. Jeho fotografie sú vždy „ full frame“, plným obrazom. Výrezov je plný život, takže autor nám ponúka zjednotenie  skrze svoju  víziu fotografie a ešte viac umenia. Možno uňho rozpoznať najmenej šesť polôh alebo tematicko-formálnych motívov.

Matúš Zajac kultivuje domáce gény zo sveta umenia a jeho reflexie – predstavuje ich     „portrétnou“ neprítomnosťou. Farebné portréty známych osobností vidí ako dokumenty. Ak je pomer celebrít u neho voči známym kultúrnym a spoločenským osobnostiam   zanedbateľný, v duchu expresívneho výrazu, ku ktorému sa hlási,  rozihráva elitnú - celebritnú - hru desubjektivizácie subjektívneho (tvárí) a subjektivizácie pozadia a pridáva k tomu manieristicko-dekoncentrovanú kompozíciu v protiklade k ostro formulovaným iným  symetrickým kompozíciam. Spontánny manierizmus nie je preňho len tým, čím bol v dejinách umenia 16. storočia alebo u Michelangela Antonioniho, ale najmä tým, čím len bude  v zmysle jeho umeleckého programu.

Vytvára cykly fotografií s jasným rukopisom. Ide mu o porušenie jednoznačne polopatistických portrétov v médiách. Je dokumentárny fotograf a tak pristupuje aj k portrétu. Rukopis si drží aj pri portrétovaní, to znamená, že fotky sú hrou kompozície, dynamiky a svetla. To všetko vytvára emócie, o ktoré mu ide. Pre neho je dôležité nájsť prostredie a svetlo, až potom pracuje s portrétovaným.

Portréty muzikantov sú o vnútorných emóciách: nejde  o popisné zachytávanie koncertných pódií, ale  o portrét plný zvratov, dynamizmu, o charakter osobnosti a jej vyžarovanie na okolie.

Dva portréty sú dominantné. U Jána Johanidesa ide o veľmi osobný  portrét a poctu slze bolesti v spisovateľovej tvári. Egona Bondyho fotografoval Matúš Zajac viackrát a zaujala ho celá štruktúra života, lyrický dramatizmus svetla a nekonečný kozmos detailov, zračiacich sa v ľudskej tvári.

Rómska rodinná trojgenerácia je výrazom archetypálnej optiky. Pohľady očí  skrývajú  vzájomnú lásku   matky a dcéry a odhalenie vzťahu dcéry a vnučky v okamihu pred veľkým dňom života, čím vzniká trojtakt vzájomnosti až v polohe svetelnej teofánie. 
Čínske motívy ukázujú v dvojportrétoch ľudí rôzneho charakteru dnešnú Čínu plnú kontrastov, ekonomického rastu a  komunizmu, mladých a starých, vidieku a mesta, úspešných a chudobných, a to všetko v protipostavení k retušovaným portrétom vodcu Maa, dohliadajúceho v kanonizovanej plagátovej forme na ich dnešný život.  Je to ich ikona? Ironicko-centrálna, totalitárna kompozícia spätne presakuje aj do našich motívov a vrhá na tieto portréty svetlo z diaľky.

Portréty Matúša Zajaca sú vždy citovými atmosférami. Na začiatku tvorila ich prostredie najmä topografia tváre, doslova zrastená s hudobným nástrojom. V portrétnych rozhovoroch vytvára Matúš Zajac topografie človeka v jeho prostredí a v poslednom čase začína vnímať najmä paradox nemapovaného portrétu a topografie prostredia.

 

 

Marián Paukov, teoretik umenia

---

Kultúra

Aj pápežovi Benediktovi XVI. som sa dostal ´na telo´

11. novembra 2008  9:47

Drevený kostolík v Šemetkovciach, z ktorého vychádza procesia. Ikona Pantokratora v plovdivskom chráme. Bicykel pri hrobkách v prázdnej liptovskomilukášskej synagóge. Výklad s desiatkami Ukrižovaných v Miami. Zrobený roľník z juhoamerickej Guanary s jednoduchým dreveným krížom na hrudi. Podoby viery vystavoval Matúš Zajac pred časom v Štrasburgu. Dlhodobý cyklus fotografií teraz predstavuje v Nitrianskej galérii do konca novembra.

Matúš Zajac (37) študoval na pražskej FAMU (1996-1997), štúdiá skončil na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave (2003). Spolupracuje s rôznymi vydavateľstvami, časopismi a reklamnými agentúrami. Je zakladajúcim členom fotografickej skupiny Rovnými nohami. Vystavuje na Slovensku i v zahraničí.

Autor: Ivan Majerský, Pravda

Jána Pavla II. ste fotografovali pri jeho návšteve Slovenska, za Benediktom XVI. ste museli do Vatikánu. Ako sa vám podarilo dostať sa tak blízko k pápežovi?
Čakal som na akreditáciu, keď prišiel pápežov fotograf a spýtal sa ma, či by som nechcel ísť s ním nafotiť, ako Benedikt XVI. svätí sochu. Okamžite som sa na akreditáciu vykašľal a šiel. Dostal som sa mu celkom "na telo". Bol trochu vyjavený, čo tam robím, že sa drzo tlačím k nemu. Je zvyknutý na svojho fotografa, ostatní fotia zo strechy. Naše pohľady sa stretli, akceptoval ma a mohol som okolo neho voľne fotiť. Vo fotografii je dôležité mať šťastie a z minima vyťažiť maximum.

Pastier stojaci pred krížom umučeného Krista, ovce od neho odchádzajú. Aj pri tejto fotografii zohralo úlohu šťastie?
V polovici deväťdesiatych rokov som robil sociálny dokument o Slovensku. Ako mladého autora ma fascinoval Martin Martinček a Orava najmä z jeho fotografií. Rozhodol som sa, že pôjdem fotografovať v Martinčekových stopách. Pastier žil v maringotke, celý týždeň som ho sprevádzal. Zrazu sa objavil symbol Krista, pri ňom postava pastiera, ovce idú ďalej, ešte aj psy ho ťahajú preč, on však váha. Vedel som, že to je fotka, ktorú chcem mať.

V ďalšom pláne fotografie je aj symbolika.
Hovorím, že krst je od plienok. Deti netušia, čo sa s nimi deje. Neskôr je len na nich, či budú vo viere pokračovať, či sa jej úplne vzdialia, alebo sa budú letmo tváriť ako kresťania a na Vianoce chodiť do kostola. Fotografia to predznamenáva. Je na pozorovateľovi, aký príbeh si domyslí. Či pastier zavolá ovečky späť, alebo odíde aj on. Vždy sa snažím, aby fotka nebola prvoplánová, aby sa človek zastavil a premýšľal.

Podôb moslimskej viery je na výstave ako šafranu. Prečo?
S moslimami je to veľmi ťažké. Neakceptujú, ak do mešity vstúpi inoverec. Mňa okamžite považujú za katolíka. A vôbec netolerujú fotoaparát. Našiel som mešitu v berlínskej štvrti Kreuzenberg. Na prízemí paneláka, kde sú u nás mäsiarstva. Dohodol som sa, že môžem nafotiť priestor bez ľudí. Fotografoval som, keď zrazu prišiel moslim a začal sa modliť. Videl pritom, že mám aparát a fotografujem, ale nemal strach. Fascinovala ma jednoduchosť mešity v paneláku, doslova minimalizmus.

Prečo ateistu zaujímajú podoby viery?
Fascinuje ma vnútorná emocionalita ľudí, ktorí chodia kvôli viere kilometre do kostola. Keď sa skončí modlitba či rituál, je v priestoroch, v ktorých sa nádherne fotí, emocionalita stále prítomná, živá. Tak ako je vo fotografii čierna a biela, aj v našom živote je biele svetlo hore a temno dolu. Snažím sa zachytiť, čo je pravdy na tom, že veľa veriacich má v sebe temno. Z iných veriacich zas, naopak, svieti teplo, ľudská dobrota. Pre mňa je fotografovanie viery kombináciou emocionality a svetla.

Už roky fotografujete imigrantov v Berlíne.
Berlín bola moja téma, keď som ešte chodil na pražskú FAMU. Fotografoval som prestavbu mesta po páde Berlínskeho múru. Neskôr som začal fotografovať v metre, v ktorom sa pohybovali Afričania, Aziati, moslimovia či Rusi. Keď som si pozrel fotky, vravím si, však sú to všetko imigranti. Ľudia, ktorí tam dlhodobo žijú, ale nie sú tam doma. Začal som mapovať berlínske štvrte, v ktorých sa pohybujú. V Berlíne som sa dostal aj na indickú svadbu. O Nemcoch sa hovorí, že sú chladní a neakceptujú druhých, tým ma téma imigrantov ešte viac fascinovala. Podľa mňa sa to raz bude týkať aj nás. Ovplyvnený som aj Sebastianom Salgadom. On fotí, ako ľudia migrujú. Ja som si povedal, že budem fotiť, ako sa imigranti zabývajú v novej krajine a v novom prostredí.

Vystavovali ste aj fotografie hudobníkov. Prečo džez či rock?
Som odchovaný na muzike odmalička. Dežo Ursiny, Marián Varga, Beatles, Rolling Stones... Veľmi rád som chodil na koncerty, aj bez fotoaparátu. Ako fotograf, ktorý hľadá emócie, som si všimol, že v hudbe sa odkývajú na sto percent. Treba byť len trpezlivý, nevtieravý. Keď hudobníkovi nešľaháte bleskom do tváre, odkryje sa. Mapoval som najmä džez, Herbie Hancock či Bobby McFerrin sú pre mňa omnoho väčšie hviezdy ako celý pop star. Na základe tých fotografií ma prijali na FAMU v Prahe.

Jena Opoldusová, Pravda

 

---

Rabbi, kde bývaš?

 

Matúš Zajac: Podoby viery

 

 

 

A ono mu povedali: Rabbi, kde bývaš?

Jn 1, 38-39

 

 

 

    Človeče, kde bývaš? Aké očakávanie, zvedavosť, alebo túžba sa skrýva v tejto otázke?!

    Aké miesto si si zvolil za svoj príbytok? Ako ho máš zariadený? Ako vyzerá miesto, odkiaľ denne vychádzaš do sveta? Aké knihy máš v knižnici, akú hudbu počúvaš, aké obrázky ti visia na stenách?

    Máš svoje bývanie zariadené skromne, alebo vyhľadávaš prepych? Tieto otázky pomáhajú odkrývať človeka, jeho svet, kde čerpá silu, kde premýšľa, kde žije.

    Ale otázka: človeče, kde bývaš, nás posúva ešte ďalej. Aký je tvoj vnútorný príbytok? O čom premýšľaš večer, aké sú tvoje myšlienky, kde zaspávaš? O čom sa rozprávaš so svojimi blízkymi, kam sa utiekaš, kde máš žiaľ, koho si voláš, keď máš radosť a sláviš?

    Stíšiš sa niekedy tak, že iba prežívaš udalosti, spomienky, poznanie? Modliš sa?

 

    Fotograf Matúš Zajac ide vo svojej tvorbe ďalej. Nepýta sa človeka, kde býva, ale spolu s Jánovými učeníkmi sa pýta Hospodina: Rabbi, kde bývaš? A jeho fotografie ukazujú to známe: v každom človeku, na každom mieste, kde ma uctievajú.

    Je to hlboký zážitok, aký vidno na tvári rehoľnej sestry pri modlitbe, alebo je to okamih, keď si kňaz oblieka rúcho, aby šiel sláviť sväté tajomstvá. Je to náhoda, ktorú zažije pastier pri b/Božej muke, keď zaháňa ovce, alebo je to tvár pápeža, v ktorej je vrytá modlitba, poznanie i odriekanie.

    Je to agapé, hostina, v ktorej doznieva liturgická slávnosť, alebo storaká radosť ľudí pri stretnutí s vyslancom b/Božím?

    Sú to zátišia na posvätných miestach s knihami alebo zástavami.

    Sú to chvíle, keď sa človek ocitá na prahu dverí Hospodina, alebo už spočíva v jeho príbytkoch. Fotografie Matúša Zajaca predlžujú tieto chvíle až k nám. Matúš Zajac v nich odkrýva b/Božie príbytky.

    Podoby viery! Môže sa niekedy tento výtvarný zámer fotografa naplniť? Takéto otázky necháme na rozhovor výtvarného kritika s teológom. My vidíme, že fotograf Matúš Zajac si ich vo svojej tvorbe zatiaľ nekladie.

    Nevyrušujme ho nimi!

 

 

 

 

František Mikloško

 

---

Rozhovor: Matúš Zajac – “Photoshop používam ako zväčšovací prístroj“ - nesnažím sa “oklamať“ fotografiu Stránka: www.zajacphoto.com

Matúš Zajac práve prezentuje svoju tvorbu v Nitrianskej galérii, kde ma zaujali jeho zábery. Sú to poctivé dokumentárne fotografie, ktorých je v súčasnosti ako šafranu. Nejde len o akýsi rýchly reportážny prierez minulým rokom, ale o dlhodobú zámernú tvorbu a premyslený koncept. Vnímavému pozorovateľovi istotne neunikne ani kritický podtext niektorých fotografií. Nejedná sa teda o velebenie cirkvi ako inštitúcie či náboženstva ako takého. Okrem meditatívnych  záberov rozjímajúcich či modliacich sa kňazov nájdete medzi fotkami aj zábery zachytávajúce lukulské hody a kňazov doslova “otočených chrbtom“ k sv. Petrovi. Tieto a veľa iných otáznikov ukrýva vlastná fotografická tvorba Matúša Zajaca fotografa Kancelárie NR SR a  časopisu .týždeň. Viera, cirkev a medziľudské vzťahy sú tie aspekty, ktorých vnímanie sa dostáva do popredia práve v období Vianoc aj preto som zaradil toto interview do nášho zimného dvojčísla. Dúfam že z prezerania fotografií budete mať rovnaký zážitok ako aj ja 

 

Čo sa stalo, že fotografia je nielen vaším zamestnaním ale aj koníčkom?

Od svojich 14 rokov som sa dostal bližšie k fotografii, pretože som začal študovať fotografiu na strednej škole. Už počas svojho detstva som bol ovplyvnený umením – maľbou a hudbou. Hral som na klavír a maľoval som. Súvisí to trochu aj s tým, že moja mama je scenáristka. Popri štúdiu na strednej škole som robil asistenta kamery vo filmovej tvorbe na Kolibe a tam som  začal fotografovať samotné natáčanie. Ak však ide o moje začiatky v oblasti dokumentárnej fotografie tak, v tomto smere ma najviac ovplyvnil Tibor Huszár, ktorému som približne v mojich 17-19 rokoch robil asistenta. S Tiborom Huszárom som si od tých čias udržal priateľský vzťah, pričom stále spolu komunikujeme o fotografii. Ako asistent som mu pomáhal zväčšovať jeho najznámejšie cykly – napríklad Gypsies. Vtedy som túto tému začal fotografovať aj ja. A tam ma nechal napospas tomu dianiu. On tam išiel s presným zámerom do osady, pričom ja som mu robil “volavku“, lebo na mňa a môj veľký fotoaparát sa upriamila pozornosť všetkých. On zatiaľ mohol nerušene fotografovať to čo chcel. Bolo úžasné, že som mohol vidieť ako pracuje s ľuďmi a neskôr  v tmavej komore, keď som to zväčšoval a následne v knihe keď som videl zoradené fotografie som si uvedomil, že fotografia potrebuje koncept teda myšlienku. Takto som sa dostal k dokumentárnej fotke. Po štúdiách na FAMU som prešiel na VŠVU, kde som bol ovplyvnený trocha zase z iného súdka. Tu som pochopil to, že fotograf musí byť aj umelec - a síce, že fotografia nemá iba zachytávať realitu, ale má poskytovať aj vizuálny zážitok. Aby sa ľudia pri fotografii na chvíľu zastavili a porozmýšľali, že autor chce povedať to alebo ono.

 

Videl som vašu výstavu Podoby Viery - všetky zábery sú čiernobiele. Robili ste ich mokrým procesom klasickou cestou alebo sú zhotovené digitálne?

Na tej výstave je cca 85 % analógových a zvyšok 2006/2008 je digitálnych. Je to preto, že som sa ako spravodajca dostal na určité miesta, pričom môj pracovný nástroj bol digitál. Vychádza to teda z toho, že som mal práve pri sebe digitál. Aj digitálnu fotografiu riešim rovnako, akoby som pracoval s klasickým procesom , teda nesnažím sa Photoshopom “oklamať“ fotografiu. Photoshop používam ako zväčšovací prístroj. Takže keď som vykrýval pod zväčšovákom alebo som si vyťahoval čiernu v tmavej komore, tak to isté robím aj vo Photoshope. Čiže snažím sa ten senzor alebo kartu beriem ako políčko na negatíve. Stále mám aj ten zvyk šetriť materiál a teda nefotografujem systémom “guľomet“, skôr premýšľam, nájdem si motív a potom ten motív “rozfotím“. Nejde o náhodu alebo momentky, ale skôr ide o zámernú prácu. Téma Podoby viery nie je stále dopovedaná, viem že môžem na nej pracovať ešte X rokov. Je to celoživotná téma. Snažím sa dať do mojich obrázkov otázku: prečo ľudia veria? Čo ich vedie k tomu, prečo sa oni akoby dobrovoľne vzdávajú svojej slobody a prečo sú v spolku, ktorý im trochu slobody berie. Nejde teda o propagáciu cirkvi a pod. Napríklad z gréckokatolíckych cirkví a kostolov je cítiť skôr pokora k bohu. Z rímskokatolíckych je to naopak skôr veľkodušnosť a panovačnosť, lebo všetky tie menšie cirkvi sú akoby “pod nimi“.

 

Spomínali ste, že sa chystáte do Číny. Už máte nejaký koncept v “hlave“, alebo sa necháte ovplyvniť prostredím a až na mieste zistíte, čo by ste chceli zachytiť?

Koncept si tvorím dopredu. Viem presne čo chcem fotiť. Chcem fotiť najmä v interiéroch a rád by som poukázal na kontrast modernej doby a tradícií v Číne, pretože o Číne sa hovorí, že tam rastie kapitalizmus, ale žije sa v komunizme. Toto by som rád zachytil na fotografiu. Dúfam že sa mi to podarí znázorniť. Samozrejme cez ľudský prvok, pretože do každého záberu s snažím vložiť aj ľudský prvok.

 

Aj vo vašich zátišiach cítiť – ľudský prvok...

Áno veď v podstate každé zátišie na mojej výstave Podoby viery vytvoril človek. Nakoniec veď ja som s tými ľuďmi býval na fare a aj som tieto zátišia aj dlhodobo vyhľadával.

 

Zaujala ma jedna fotografia s krásnou atmosférou – kňaz pri okne pri truhlici... ako vznikla?

To je presne o tom tento snímok bol zhotovený až po omši. Ide o grécko katolíckeho kňaza, ktorý po tom všetkom už rozjíma len so svetlom.

 

Okrem tejto výstavy máte aj niečo iné rozpracované?

Áno, stále pracujem na imigrantoch ktorých fotím v Berlíne. Ide zväčša o Indov Afričanov Rusov. prisťahovaných do Európy. Toto je farebná fotografie, ktorá zachytáva ich etablovanie sa v západnom svete a o ich novom živote v Nemecku. Je s tým spojených veľa zaujímavých situácií. Môžem povedať, že v Berlíne som sa dostal na Indickú svadbu, čo sa mi vôbec nepodarilo, keď som bol v Indii. Keď som bol v Indii, tak som všetko fotil akoby zvonka, ale keď som ich fotil v Berlínem tak som sa k nim dostal akoby zvnútra. Až tu ma pustili k sebe. V ich domovine som ich fotil skôr reportážne ako farebné street foto. V Berlíne to už je dokument.

 

Ďalšou vašou témou je portrét, ako vyzerá portrét podľa vášho fotografického vnímania?

Portrét ako výstavu, by som mal vystavovať v roku 2009 v Pálfyho paláci. Ide o portréty od umelcov, biznismenov až po vedcov. Sú to osobnosti, ktoré sa snažím zachytiť jedným spoločným rukopisom. Hoci fotografujem na farebný materiál, snažím sa pracovať s hľadaním čiernej a bielej a pracovať čo možno najzaujímavejšie so svetlom. Ide predovšetkým o dokumentárny portrét. Hoci je to aj štylizovaný portrét, stále je tam prvok dokumentu alebo reportáže. Jednoducho nedokážem nafotiť usmievajúceho sa človeka ako z bilboardu. Vždy je tam aj niečo iné, čo nakoniec vytvorí skôr dokumentárnu ako štylizovanú fotografiu.

 

To sa ľudom istotne páči... Títo ľudia si to u vás objednajú alebo ich vy oslovíte?

Niektorí si to u mňa objednajú, niektorých fotím pre týždenník Týždeň, a niektorých oslovím aj ja. Ide najmä o maliarov a výtvarníkov. Fotil som napríklad  Rudolfa Filu, Rudolfa Síkoru a mnohých ďalších. Výtvarníci vedia rýchlejšie odkryť svoju “masku“ a rýchlejšie sa uvoľnia, oveľa ťažšie sa pracuje s politikmi či manažérmi, ktorí si dlhšie držia odstup kým vám ukážu ich vnútro.

 

Náš časopis je prudko digitálny a technologicky smerovaný, ako je to s vami a s foto technikou?

To je veľmi zábavné. Volá mi veľa ľudí s tým aby som im poradil, aký aparát si majú kúpiť. Ja im poviem, že neviem. Pretože to je ako s autami – niekto jazdí na svojom 60 ročnom Ferari a vôbec ho nezaujímajú nové hybridné a neviem ešte aké technológie. Dosiaľ som fotil iba s jedným typom fotoaparátu ( s Canonom) a vlastne teraz fotím s Canonom 1D. Vyšší model Mark II by som ani nechcel, pretože ja digitál používam ako analóg. Keď ma niekto s podobným zámerom osloví, tak si myslí, že základ je veľa pixlov a aby bol foťák do vrecka. Ja to jednoducho to neviem povedať. Radšej si kúpim knihy o fotografii, ako o výrobe fotoaparátov. Priznám sa, že ak by som si sám sebe kupoval nový stroj, tak by som určite hľadal veľmi podobnú variantu. Určite by som nešiel do inej značky, úplne iného procesingu a podobne.  

 

Čo podľa vás priniesol boom digitálnej fotografie ?

V dnešnej dobe vznikol fenomén “fotografia“. Začali fotiť aj celebrity a fotkou sa začali zaoberať vlastne všetci. Toto má na svedomí “digitál“. Podstatou problému je, že pokiaľ bol dostupný iba analóg, tak portréty, dokument, reklamu a iné žánre fotili iba tí, čo to vedeli. Dnes sa do médií a do fotografie dostali ľudia, ktorí začali fotiť priamo na digitál. To je ich obrovská výhoda, ale aj nevýhoda. Prečo? Pretože ak som v minulosti už fotil na analóg mal som veľký problém zvyknúť si na digitál, s ktorým sa fotí trocha inak. Trvalo mi rok kým so naučil ovládať digitál tak ako to chcem ja. Tí čo začali s digitálom mali ohromnú výhodu, lebo oni vtrhli do procesu a začali robiť akoby “krásne fotky“, ktoré sú však pomerne polopatistické. Zachytávajú realitu, ktorá je farebná, brilantne ostrá, ale chýba jej ďalší rozmer. Napríklad aj také exponovanie fotografií je úplne odlišné. V minulosti pri analógu nebol problém s odmeraním expozície flashmetrom a následným nastavením expozičných hodnôt. Keď som prechádzal na digitál, tak som sa nestačil diviť ako treba vlastne podexponovať o jednu dve clony aby som zabránil preexponovaným miestam. Ľudia odchovaní na analógu preto úplne inak pracujú s digitálom. Žiaľ už dnes je taká doba, že ak sa chce niekto uživiť fotogafiou, tak digitál je nevyhnutný. Cena práce ide dole a preto musí byť kvantita a na to je negatív a mokrý proces jednoducho príliš drahý a pomalý.

 

Myslite, že sa týmto zhoršuje postavenie fotografie?

Ťažko povedať v minulosti fotografi bojovali, aby sa fotka dostala z istého “vizitkárstva“ medzi zavedené umelecké formy ako je grafika či maľba. Bohužiaľ, keď a sa to podarilo tak by sme mohli povedať, že zásluhou digitálu sa fotografia dostáva opäť do akejsi druhoradej roly a opäť sa vracia k “vizitkárstvu.“ Fotky začínajú byť na úrovni momentiek z dovoleniek a podobných prvoplánových záberov. Ak dokumentaristi z agentúr akou je napr. Magnum vymrú, s ich tvorbou a dokumentom sa stretneme už len v knihách a múzeách. Inak budeme zaplavení masovou produkciou páčivých digitálnych záberov. Potom budeme opäť hľadať cestu z tejto masovosti a uniformity. Problém je často aj v rýchlosti vybavenia objednávky. Pretože dobrý dokument, aký fotia fotografi z Magnum sa jednoducho nedá nafotiť za týždeň, spravidla ide o dlhodobé náročné projekty, ktoré dnešné médiá dnes jednoducho nezaplatia.

 

Koho tvorba vás oslovuje?

 Josef Koudelka, Sebastiáo Salgado, James Nachtwey, Paolo Pellegrin, Annie Leibovitz, Bruce Davidson, Nan Goldin - to je rôzne. Páči sa mi Alex Webb, fotograf ktorý fotí na farbu, skúma Južnú Ameriku a Floridu a vychádza z detailov, ktoré si bežne ani nevšimnete. Potom je to samozrejme Salgado, ktorý pracuje neskutočne nielen so svetlom, ale aj s emóciou, navyše zo statických záberov dokáže urobiť kompozíciu plnú života. Z našich fotografov je to predovšetkým Karol Kállay a Tibor Huszár, a z českých napríklad Jindřich Štreit, ktorý je už ikonou dokumentárnej fotografie. Je toho naozaj veľa. Z výtvarného umenia ma tiež veľmi zaujíma expresionizmus, ktorého výrazové prvky sa snažím dostať aj do mojich portrétov.

 

Ďakujem za rozhovor a prajem vám veľa úspechov,  Jozef Peniak

 

---

http://www.net-tv.sk/?kat=12&rela=334

 

 

---

http://www.net-tv.sk/?kat=12&rela=334

---

http://www.tolk.cz/9.html&txt=221

---

 

Ondrej Karško

Tvorbu Ondreja Karška sledujem viac, ako 10 rokov. Keď mi prvý krát doniesol zhmotnené svoje predstavy a pocity, boli to  malé kresby  ceruzou, silne pripomínajúce surealistaické, snové vízie plné vesmírnych svetov, tajomstiev a trochu nesmelej erotiky. Niet divu. Vtedajší vzor , Salvador Dali, mu visel na stene.

Neskôr sa Ondrej osmelil a farba  sa stala preňho ďalším vyjadrovacím prostriedkom, ktorí ho posunul bližšie k jeho vnútornému svetu.

Dnes Ondrej prešiel kus cesty pri hľadaní vlastného výrazového výtvarného  prejavu.  Jeho paleta sa zjasnila a témy  preduchovneli.

Snovosť  a fantázia autorovi aj naďalej pomáha v jeho životnej filozofii, ale je to cesta ktorá smeruje k pozitívnemu vyžarovaniu jeho diel smerom k divákovi. Nabádaniu ku hľadaniu duchovnej čistoty a rovnováhy v nás, v celom ekosystéme, ktorého je človek súčasťou.

Akoby naše myšlienky mali splynúť s našou dušou a s čírym vesmírnym univerzom. Pri týchto túžbach človečenstva a teda aj autora, sa kdesi v kútiku autorových výtvarných výpovedí skrýva aj zrnko nadhľadu a nenúteného, jemného humoru. Ten akoby konkuroval silnej túžbe  zhodiť  zo seba všetko hmotné a letieť v ústrety nekonečnosti a slobode.  No je to pokorná túžba, nie patetická a nasladla romantika, ako sa  na prvý pohľad môže zdať. Možno tomu prispieva aj jeho drobnopis a  detajlne prepracovaný rukopis.

Autor ma pred sebou  ešte mnohé hľadania a nachádzania, ale čo ho zviditeľňuje je pozitivita vyžarovanej energie a duchovnosť jeho diel. Preto mu poprajme, aby v tomto našom "reálnom", šedastom a tak trochu štvanom svete, všetky tieto kladné atribúty jeho tvorby  a osobnosti vydržali čo najdlhšie. Lebo zajtra už nebude dnes.

Daniela Kapráľová

 

---

---

http://www.brekov.sk/video/207_video/brekov_v.htm

---

 

1984 - Maľby, Galéria SFVU Michalská, Bratislava *

1985 - Maľby, Malá galéria Života, Bratislava

1988 - Oejomaľby a pastely, Galéria mladých, Nitra

1987 - júl, Maľby, Žitnoostrovské múzeum, Dunajská Streda*

1987 - september-november, Olejomaľby, Spišské múzeum v Levoči*

1987 - október, Olejomaľby, Dielo-Art, Obchodná 29, Bratislava

1989 - august-september, Obrazy, Zámecký skleník, Boskovice*

1993 - Olejomaľby, BIS Beblavého 10, Bratislava

1995 - apríl-máj, Olejomaľby a pastely, ZŠ Žehrianska 9, Bratislava*

1995 - september, Pastely, Slovenská poľnohospodárska banka, Vajnorská 21, Bratislava

1996 - marec-apríl, Olejomaľby a pastely, Vlastivedné múzeum v Humennom*

1997 - máj-jún, Pastely, Galéria T, Bašta V, Komárno**

1999 - Oleje a pastely, Art galéria u Bullov, Liptovský Mikuláš*

2000 - október, Oleje a pastely, St. Legiér, Švajčiarsko*

2001 - Olejomaľby, Parlamentka, Bratislava

2002 - Olejomaľby, MsKS, Piešťany

2003 - október, Olejomaľby, Veľvyslanectvo Slovenskej republiky, Moskva**

2004 - Olejomaľby a pastely, Galéria BB ART, Banská Bystrica

2005 - Pastely, Galéria THOHA, Bratislava

2007 - júl, Olejomaľby a pastely, Galéria Pegas, Komárno*

2009 - jún-august, Olejomaľby a pastely, Slovenský inštitút v Budapešti**

2009 - oktober, Olejomaľby a pastely, Slovenský inštitút vo Varšave**

2009 - november-december,  Olejomaľby a pastely, Galéria na schodoch FFUKF Nitra*

 

*  - Vystavuje spolu s manželom - akad. mal. Orest Dubay ml.

**  - Vystavuje spolu s manželom a otcom manžela - prof. Orest Dubay (1919-2005)

 

 

---

---

1982 - november, Serigrafie, ZIPP, Bratislava

1984 - Grafiky, Galéria SFVU Michalská, Bratislava *

1986 - apríl, Serigrafie, Malá galéria Života, Bratislava

1987 - máj-jún, Serigrafie, Galéria mladých, Nitra

1987 - júl, Serigrafie, Žitnoostrovské múzeum, Dunajská Streda*

1987 - september-november, Serigrafie, Spišské múzeum v Levoči*

1987 - december, Serigrafie, SFVU Dielo, Obchodná 29, Bratislava

1989 - máj, Serigrafie, Vydavateľstvo Tatran, Michalská 9, Bratislava

1989 - august-september, Serigrafie, Mestská knihovòa, Boskovice*

1992 - marec, Olejomaľby, Dielo-Art, Obchodná 29, Bratislava

1993 - júl, Olejomaľby, BIS Beblavého 10, Bratislava

1993 - október, Olejomaľby, Slovenská poľnohospodárska banka, Vajnorská 21, Bratislava

1994 - máj, Olejomaľby, Filiálka Slovenskej poľnohospodárskej banky, Žilina

1994 - jún-júl Počítačová grafika, Digital Equipment Corp. Slovakia, Miletičova 23, Bratislava

1994 - júl-august, Olejomaľby, Galéria Ekoagrobanky, Mostová 8, Bratislava

1995 - apríl-máj, Olejomaľby a počítačová grafika, ZŠ Žehrianska 9, Bratislava*

1996 - marec-apríl, Olejomaľby, Vlastivedné múzeum v Humennom*

1996 - september, Olejomaľby a počítačové grafiky, Umelecké diela M+Š, Trenčín

1997 - máj-jún, Olejomaľby, Galéria T, Bašta V, Komárno**

1999 - Oleje a grafiky, Art galéria u Bullov, Liptovský Mikuláš*

2000 - október, Oleje a počítačová grafika, St. Legiér, Švajčiarsko*

2001 - apríl, Olejomaľby, Galéria UNIQA, Bratislava

2001 - máj, Olejomaľby, Parlamentka, Bratislava

2002 - Olejomaľby, MsKS, Piešany

2003 - október, Olejomaľby, Veľvyslanectvo Slovenskej republiky, Moskva**

2004 - jún, Olejomaľby, Sala Terrena Prezidentského paláca, Bratislava

2004 - november, Olejomaľby a grafika, Galéria BB ART, Banská Bystrica

2005 - január, Olejomaľby a digitálna grafika, Art Dielo, Martin

2005 - júl-august, Olejomaľby a grafiky, Galéria THOHA, Bratislava

2005 - oktober-november, Olejomaľby, kaviareň Mária Kristína, Bratislava

2007 - apríl, Olejomaľby, Galéria na námestí, Topolčany

2007 - júl, Olejomaľby, Galéria Pegas, Komárno*

2007 - október, Olejomaľby a digitálna tlač, Galéria ARDAN, Bratislava

2009 - február-marec, Olejomaľby, Regency Casino, Hotel Crowne Plaza, Bratislava

2009 - jún-august, Olejomaľby a digitálna tlač, Slovenský inštitút v Budapešti**

2009 - oktober, Olejomaľby a digitálna tlač, Slovenský inštitút vo Varšave**

2009 - november-december,  Olejomaľby a počítačové grafiky, Galéria na schodoch FFUKF Nitra*

 

*  - Vystavuje spolu s manželkou - akad. mal. Ruth Dubayová

**  - Vystavuje spolu s manželkou a otcom - prof. Orest Dubay (1919-2005)

 

 

---

---

Obrázky jsou kreslené automatickou kresbou. Vyzařují harmonizující energii do prostoru na vzdálenost několika metrů.Uvolňují vnitřní napětí a naplňují klidem, mají pozitivní vliv na psychiku a nervovou soustavu. Zvyšují intenzitu energie a tělo mentální,emocionální i fyzické se dostává do vzájemné rovnováhy. Zharmonizují se tělesné systémy do klidového rytmu a nastartuje se proces léčení. Barevné tahy tužky je energie radosti a světla.Kreslím také osobní energetické obrázky na energii jména a datumu narození.

---

Samostatné výstavy

2004
* 4. 10.–31. 10., Oldřich Schnabl. Kompozice. Digitální grafika. Galerie Rubikon, Olomouc.
* listopad–prosinec, Oldřich Schnabl. Digitální grafika. Realizace tvorby. Generální ředitelství OCÉ Praha – OCÉ art, Praha.
2006
* 13. 1.–10. 2., Oldřich Schnabl. Kompozice. Digitální grafika. Galerie Oldřicha Šimáčka, Olomouc.
* 7. 2.–28. 2., Oldřich Schnabl. Kompozice. Digitální grafika. Městský dům v Litovli, Litovel.
* 3. 3.–30. 3., Oldřich Schnabl. Digitální grafika. Práce za poslední rok. Knihovna ve Skrbeni, Skrbeň.
* duben, Oldřich Schnabl. Kompozice. Digitální grafika. Galerie Pod věží, Třeboň.
2007
* 1. 1.–31. 1., Oldřich Schnabl. Jiný pohled, Digitální grafika. Galerie U Michala, Telč.
2008
* 6. 2.–31. 3., Oldřich Schnabl. Míra věcí. Digitální tisky 2002–2007. Galerie G, Olomouc.
* 24. 4.–25. 5., Oldřich Schnabl Míra věcí. Digitální tisky 2002–2007. Galerie Mlejn, Ostrava.
* 1.5. - 30.6., Prodejní výstava, Knihovna ve Skrbeni
* 1.7. -30.9., Oldřich Schnabl, Rekapitulace, Galerie A+G Flora, Praha
* 1.11. - 30.12., Oldřich Schnabl, Plocha a prostor, Galerie A+G Flora, Praha
2009
* 2.1. - 28.2., Oldřic Schnabl, Z ateliéru, Galerie A+G Flora, Praha
* duben, Oldřich Schnabl Nahlédnutí do atelieru, KD Strunkovice nad Blanicí

Účast na výstavách
2004
* 4. 5.–29. 5., Malé formáty Unie výtvarných umělců Olomoucka. Galerie Patro, Olomouc.
* červen–září, Prodejní výstava. Galerie Berta, Třeboň.
2005
* 17. 6.–18. 7., Ausstellung die Wachsame Träumerei. Wort und Bild Galerie, Wien, A.
* červen–září, Prodejní výstava. Galerie Berta, Třeboň.
* říjen–prosinec, Prodejní výstava. Galerie Aurora, Třeboň.
* listopad, Ateliéry IV. Výstava členů Unie výtvarných umělců Olomoucka. Galerie G, Olomouc.
2007
* 28. 2.–24. 3., Q/arto.. Salon Unie výtvarných umělců Olomoucka. Galerie G, Olomouc.
* srpen, Digitální grafika. Střední průmyslová škola keramická v Bechyni, Bechyně.
* září–prosinec, Prodejní výstava. Galerie Dolní brána, Prachatice.
* 21 .9.–7. 10., Bzenecký výtvarný podzim 2007. Zámek v Bzenci, Bzenec.
* listopad–prosinec, Prodejní výstava. Galerie Zlatý kříž, České Budějovice.
2008
* 11.3. - 6.6., Frei von Nostalgic, Trierenberk art, Traun (Rakousko)
2009
*duben - září, Prodejní výstava, Galerie u Michala, Telč
* 6.12 - 30.1.2010. Fenomén svobody 20let UVUO, Galerie G a Galerie Patro, Olomouc

---

     Veškeré práce jsou tvořeny na PC bez Fotoshopu, jsou tvořeny v programu Corel Draw. Tisk grafických obrazů je realizován na velkoformátových tiskárnách, které splňují ty nejvyšší nároky na kvalitu (tisk je fixován spec. osvitem a tím je barva nejen fixována, ale má i UV filtr).

     Digitální grafiky jsou většinou tištěny ve formátech 28 x 28, 50 x 50, 70 x 70 a 90 x 90cm, dle potřeby je možné tisknou formáty i v jiných rozměrech. Největší, zatím realizované grafiky, jsou 100 x 140, 140 x 200, 140 x 300 cm. Grafiky jsou adjustovány na podkladu Kappafix, a plastovou lištou š. 1cm, která jemně jen kryje hranu podkladu. Ideální velikost pro správné vyznění grafiky jsou rozměry 70 x70 cm. Cenová hladina vychází z velikosti, a je od 400.-, 1 250.-, 2 450.-, 4 050.-, 7 000.-Kč atd.

Doufám, že tímto textem dostatečně sděluji ty nejzákladnější technické informace o mých dílech.

     V rozmezí let 2002 - 2010 jsem vytvořil cca 1 300 digitálních grafických listů ( tisk na kartonu 27 x 27 cm) z nichž bylo realizováno v různých velikostních formátech cca 250 adjustovaných obrazů.

---

Létají vysoko

a pak náhle padají

Hrají jen na oko

že krásně zpívají

 

Zpěváci falešní

bývají herci

loutky jen vetešní

ani malí ani velcí

---

---

Vernisáž obrazů - Petr a Karel Kellnerovi 24. 02. 2004 Galerie A&A, Praha - Malá Strana 

http://www.youtube.com/

watch?v=k6ZICyqx6HU

---

Prezentace obrazů noční Prahy

http://www.youtube.com/

watch?v=tHNLq9Ansd8

---

Narodil sa v roku 1953 v okresnom meste Humenné. Detstvo a mladosť prežil v dedine Starina na východe Slovenska. V roku 1983 dedinu na mape Slovenska nahradila vodná nádrž na pitnú vodu.

1968 -  ukončil povinnú školskú dochádzku v dedine Starina

1968 - 1971 -  študuje na odbornej škole v Košiciach - prevádzkový elektromontér

1971 - 1973 -  maturuje na strednej škole v Snine

1974 - 1979 - študuje na Filozofickej fakulte Univerzity P. J. Šafárika v Prešove výtvarnú výchovu a ruský jazyk.

1976 -  študijný pobyt v ZSSR - Rostov Velikij

1978 -  študijný pobyt v ZSSR - Rostov Velikij

1979 -  študijný pobyt v NDR - Bautzen - na pozvanie Zväzu výtvarných umelcov

Lužických Srbov v NDR

1981 - sa stáva členom Komisie mladých Zväzu výtvarných umelcov Slovenska

1984 - 1987 -  uskutočňuje niekoľko študijných pobytov v NDR, NSR, Holandsku, ZSSR - Krasnodar, Gruzínsko - Tbilisi, Švajčiarsko

1987 - 1989 - absolvuje mimoriadne štúdium na Akadémii výtvarných umení v Prahe

1989 -              stáva sa členom ZSVU - Zväzu slovenských výtvarných umelcov

1990 -              po rozpade Zväzu sa stáva členom UBS - Umeleckej besedy Slovenska

1993 -  založil Galériu Andrej Smolák v Snine ako filiálku galérie MIRO Berlín

1994 - začal organizovať Medzinárodné výtvarné festivaly v Snine na východe Slovenska

1995 -  založil Nadáciu ART.EAST na podporu výtvarného umenia

bola mu udelená Cena Franza Kafku za umeleckú činnosť

1998 -  zriadil filiálku galérie v Bratislave, ktorej činnosť ukončil roku 2008

zrealizoval projekt Najdhšieho obrazu na svete - 655m

1999 -  namaľoval obraz (12 metrov) na Berlínskom múre - EAST SIDE GALLERY, ktorý v roku 2009 pri príležitosti 20 výročia pádu Berlínského múra zreštauroval

2000 -  bola mu udelená cena Európskej únie umenia

2001 -              v deň otvorenia LOH v Sydney zorganizoval v Snine Sviatok modrých balónov ako manifestáciu mieru a priateľstva, na ktorej sa zúčastnilo viac ako 5000 ľudí, ktorí pustili k oblohe 2000 - 1 modrých balónov.

2002 -  začal realizovať projekt Galérie monumentálnych sôch na východe Slovenska

2003 -  bola mu udelená Svetová cena Salvadora Dalího

2003 - 2004 -  realizoval medzinárodný projekt Namaľuj si svojho motýľa s posolstvom porozumenia a tolerancie

2004 -  zriadil Súkromnú základnú umeleckú školu so sídlom v Snine a školu kreslenia a maľovania pre dospelých

2005 -  bola mu udelená Cena predsedu PSK - Prešovského samosprávneho kraja

Petra Chudíka

-  bol ocenený Čestnou cenou za umenie Asociácie umenia a kultúry

v Talianskom meste Marigliano

2006 -              Medzinárodný dobročinný (blagotvoriteľnyj) fond Mecenáši storočia mu udelil medailu „Česť i poľza"

2007 -              založil Nadáciu KREMENEC na podporu zachovania tradícií a kultúry Rusínov

-  získal diplon a stal sa členom - korešpondentom MAKU - Medzinárodná akadémia kultúry a umenia v Moskve

2008 -              bola mu udelená Cena Artista Segnaloto - umelecký objav roka v Talianskom Grottamare

-  dostal Tretiu špeciálnu cenu Medzinárodnej odbornej poroty ex aeguo v Talianskom Sant´Elpidio

-  začal realizovať celosvetový projekt Maľovaný rovník

2009 -              bol vyznamenaný Strieborným radom za Služby umeniu Medzinárodnou akadémiou kultúry a umenia v Moskve

-   bola mu odovzdaná  Cena Medzinárodnej odbornej poroty v Talianskom Grottamare za umeleckú tvorbu

 

 

Doteraz namaľoval okolo päťtisíc obrazov. Venuje sa komornej maľbe, akvarelovým krajinám a portrétom. Vytvoril niekoľko stovák portrétov neznámych ľudí i známych osobností ako napr. kardinála Jozefa Tomku, prezidenta Ivana Gašparoviča, spisovateľa Ladislava Ťažkého, básnika Rudolfa Čižmárika, hercov Villiama Polónyiho, Jozefa Vajdu, Dianu Mórovú, moderátorku Alenu Heribanovú, medailéra Williama Schiffera, speváčku Sisu Sklovskú, miss Andreu Verešovú a mnoho iných.

Od roku 1982 usporiadal vyše šesťdesiat samostatných výstav na Slovensku, v Česku, Nemecku, Poľsku. Jeho obrazy sú v galériách a súkromných zbierkach v mnohých európskych štátoch, ale aj v USA, Japonsku a Austrálii.

 

 

---

http://www.net-tv.sk/?kat=12&rela=458

http://www.tvoravia.sk/clanok/sk/Pozna-ho-takmer-cely-svet

---

počas štúdia sa stal členom klubu výtvarníkov pod patronátom Fondu výtvarných umení , v súčasnosti je členom klubu výtvarníkov pri Regionálnom Kultúrnom stredisku v Michalovciach

Absolvoval niekoľko plenérov : tuzemských aj medzinárodných.

Jeho maliarsky záber je široký : od portrétov až ku krajinám , ale najviac sa venuje ľudskej duši pocitom a emóciam . Ako hovorí : "každý človek je nositeľom vlastného obrazu , ktorý je originál , len ho treba v tom človeku nájsť "

 

 

---

Mám ukončenú strednú umeleckú školu v Košiciach . Odtiaľto ma sprevádza môj veľký surrealistický vzor ...Salvádor Dalí . Pracoval som ako propagačný výtvarník , neskôr , ako pracovník marketingu a vedúci reklamy . Mal som na starosti tuzemské a zahraničné výstavné trhy , už ako vedúci propagačnej dielne .
Po komplikovanom úraze som podstúpil tri operácie chrbtice , rôzne rehabilitácie a cvičenia. Keď sa človek musí zo dňa na deň popasovať so zmenou rebríčka životných hodnôt , utrpí najviac psychika . Ja som sa len ťažko zmieroval s tým , čo môžem a čo nesmiem . Som narodený v znamení leva a ako taký som dosť tvrdohlavý , náročný sám na seba aj na iných , ale aj nedokážem sa ľahko zmieriť s osudom , aj keď veľmi dobre viem , že bojovať proti vlastnému osudu je ťažké . Napriek tomu som sa na to dal a bojujem svojou prácou , ktorú tu prezentujem . Okrem toho hrám v kapele na gitaru a spievam . Spievam a tvorím , aj keď prídu bolesti a pripomenú mi , kde je moje miesto . Ja sa ale nemôžem len tak vzdať a takto sa pretĺkam úskaliami života , na invalidnom dôchodku už niekoľko rokov .
Ostal som verný Zemplínu , kde žijem a tvorím.
Moja tvorba sa vyznačuje tým , že vychádza zo života , medziľudských vzťahov a rôznych príbehov , ktoré ma inšpirujú a zaujmú. Pracujem vo veľkých tematických celkoch. Teraz som dokončil jeden komplet : EMÓCIE A POCITY , ktorý sa skladá z troch tematických celkov : 1. SVET V OBRAZOCH ,,,2. MELÓDIE V OBRAZOCH ,,,3. BÁSNE V OBRAZOCH . Každý z týchto celkov obsahoval okolo 30 až 40 ks. obrazov . Dokončenie tohto kompletu mi trvalo niekoľko rokov. Súvisle s touto prácou sa venujem aj maľbe portrétu a krajinomaľbe. Teraz už pracujem na novom tematickom celku , trošku smutnom , ale budem sa snažiť podať to ľahšie , pod názvom : SAMOTA.
bol som členom Fondu výtvarných umení , teraz som členom Klubu výtvarníkov pri Okresnom Osvetovom stredisku a držiteľom čestnej plakety za rozvoj kultúry mesta , no a teraz som dostal čestné ocenenie za rozvoj kultúry Obce Vinné pri príležitosti 760 výročia prvej písomnej zmienky o obci. Ale aj tak najväčším ocenením pre mňa je dobrota , úprimnosť a láska......toto je treba hľadať a oceňovať..............

---

http://www.artklub.rebelant.eu/

---

After living, working and studying in New York since 1990, I received my MFA degree from Hunter College, New York City in 1998. In 2002 ArtD. degree was awarded to me from Slovak Technical University of Bratislava. My work has been shown at over sixty exhibitions throughout the United States, Canada as well as Europe and have received many awards. In summer 1997 one of my paintings was included in a group exhibition in The Metropolitan Museum of Art and in Fall 1997 I was awarded London Exchange Grant to study in London. I have also exhibited my paintings at Museo Cortijo Miraflores in Marbella, United Nations Plaza in Geneve, Claudine Hohl Gallery in Zurich, Danubiana Meulensteen Art Museum, Europazentrum in Graz, Westbeth Gallery in New York, The Slovak Institute in Prague, Berlin and Vienna, The UN in New York, V. Kramar Gallery in Prague, BeauxArts Gallery in Heeze, GreCo Gallery in Vienna among others.

Robert Hromec

rhromec@yahoo.com

 

---

Robert Hromec is a rare and unusual talent. He is, all at the same time, an artist, an anthropologist, and an archaeologist. His works function on three different levels, each addressing the tripod of his artistic nature. First there is the artist, the visual level, the level of what you see before you, the work of art on the wall; then there is the contextual, or anthropological level, that which deals with the subliminal and emotional, the historical and mythical level of human kind; and lastly the archaeological level, the level that lies beneath the surface, revealing and exposing the deepest layer in piecemeal form.

I first met Robert at Hunter College in 1997 where he was enrolled in the Master of Fine Arts Program. He had been studying in New York on and off since 1991, first at Pratt Institute, then City College, then finally at Hunter. There he was exposed to a multitude of visual ideas and styles, and was led through a rigorous structure of course work with focus on critical and theoretical thinking. Somehow, in the midst of this program focused on the new, he began to find parallels in the art of the past. In melding them together with the art of the present, he found his own contemporary, meaningful voice.

His is an art which must be experienced, it must be confronted. It cannot exist in a world of words or theories alone. It is only through personal participation with the work that the meaning of all three levels becomes comprehensible. It rushes over the viewer like an emotional waterfall, drawing you into it deeper and deeper.

On the visual level he exposes himself as an artist, a painter’s painter. His use of paint is informed by the finest examples of textured, impasto abstraction expressionist painting, just as his passion for color reminds us of the best combinations of the Impressionist and Post-Impressionist eras. His freedom and courage in combining these elements is controlled by the perfection and nuance of his lines. Together, the entire package makes for a veritable feast for the eyes.

The second level of his work, the anthropological level, reveals to us the stories and subjects of both contemporary and ancient times. We find suggestions of motherhood, love, both fraternal and sexual, and war, combined with references to ancient Greece, Rome and Egypt. We see contemporary bodies, and parts of bodies, heads and feet and hands, and most disturbing, the subliminal thread of conflict between rage and passion present from ancient times to present modern-day man.

Last, but not least, is the vocabulary he uses in which these revelations take place. By a complicated process of painted levels of color, layered and dried, one upon the other, he excavates, in the manner of an archeologist, those abandoned levels from below. With bold, intricate and perfectly drawn lines he scrapes and gouges the surface liberating what is underneath and exposing it to the world above. In so doing, he figuratively gives life and meaning to both: that which was hidden and that which is revealed.

In the end, Robert Hromec is an artist of his time and an artist with a message. His message, while somber, is at the same time beautiful in execution and substance. In associating visions of antiquity with images of contemporary man, he completes a timeless connection to the isolation of man in the 21^st century.

Professor Anthony Panzera

Hunter college, CUNY

March 2010

 

---

---

Dagmar Hricková

Born in Czech republic, 28.5.1988

 

    I´m self-taught and I discovered painting at the age of 7 and never I looked back. I grew up with opportunities for intellectual and spiritual growth and  after graduating from grammar-school I decided to study on a University of South Bohemia-french language for international and european trade. I was given the opportunity to study at the well known Sorbonne university and I've been working as an au pair for nearly 3 years. I've been in Royan in France looking after 2 littre girl.My inspirations and ideas are from various sources. I´m inspired by family, by friends,I reflect my experiences and my emotions. The subject matter is based on memories of people I met and my imagination as well. I get ideas and inspiration from the most random events or objects and  I learn the most from discovering on my own.I I love different culture so that ´s  why I love to travel a lot .

    It s interesting to watch how we are all so different yet so much .

I like to do, to see, and to experience. I like to read, I like to study,I like to think, I love the feeling when I´m standing in front of the blank canvas.I love to dream. I live for art and art keeps me living.

 

---

---

---

Narozen 8. 12. 1982 ve Vrchlabí. Žije a tvoří v Hradci Králové, kde také pracuje jako pedagog na Gymnáziu Boženy Němcové.
Kresbě se začal věnovat amatérsky již na základní škole. Po přestupu na gymnázium založili společně s Ondřejem Tůmou surrealisticko – dadaistickou skupinu Čertům (ČERnoš, TŮMa) a vydali k ní manifest (29. února 2000).
V roce 2007 promoval na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové v oboru český jazyk a výtvarná výchova pro střední školy. V roce 2006 dokončil diplomovou práci o 10 grafických listech v kombinovaných technikách na téma Sofoklovy Antigony.

Inspiračními zdroji jsou především ženy ve všech proměnách a relacích, antická kultura, poezie, secesní umění, religiózní témata a středověká mystika. V neposlední řadě je inspirován literaturou; většina vytvořených děl koresponduje s konkrétními díly umělecké literatury. Své práce řadí do cyklů a sérií (Ptáci, Nevěsty, Krysař, Ryby, Dvojice, Nymfy, Eros a Thanatos…).
Od roku 2007 je členem Unie výtvarných umělců České republiky.
Od roku 2003 je členem SSPE (Spolek sběratelů a přátel exlibris v Praze).
Věnuje se především tisku z hloubky (lept, suchá jehla, akvatinta, rytina), kresbě a perokresbě. V poslední době pracuje v náročné technice mezzotinty užívané v 17. a zejména 18. století.
V letech 2006 a 2007 spolupracoval s Milanem Smetanou na restaurování barokních řady desek pro Biskupství Královéhradecké a Muzeum KRNAP.
V roce 2006 ilustroval knihu Evy Kulhánkové Nezdálo se mi nic - Andante Cantabile (Gaudeamus 2006).

Zúčastnil se řady samostatných i společných výstav a jeho díla jsou zastoupena v mnoha českých i zahraničních sbírkách (např. Alexandrijská knihovna-Egypt, Exl libris Muzeum Malbork - Polsko, Isisk, Isnatbul – Turecko, ZiAn International Graphic Print Art Gallery, Peking - Čína, Nederlandse Vereniging voor Exlibris – Holandsko, Památník národního písemnictví, Praha, Kabinet exlibris Chrudim, atd…).

Pravidelně se účastní soutěží a výstav jako jsou: Salóny UVU, Žeň českého a slovenského exlibris, Grafika roku, Lessedra World Art Print Annual Mini Print, Trienále ex libris Chrudim…
Více na: http://cernos.blog.cz, www.cernos.cz
Kontakty: tel. 776 219 184, mail: cernosjan@centrum.cz

 

E N G L I S H

*Born on 08th December 1982 in Vrchlabí, Czech republic. 
Lives and prints graphic in Hradec Králové. He works as a teacher on high school.

Education:

1995 - 2001 High school Vrchlabí
2001 - 2006 Pedagogical faculty University of Hradec Králové, subject field -  
czech language and literature and arts and art history.

Since 2003 he is a member of SSPE ( Association of exlibris collectors in Prague ). 
Since 2007 he is a member of UVU ( Union of Visual Artists of the Czech
Republic). 

He is interested in graphic, pen-drawings, paper engravings and exlibris.

At high school he was co-founded of surrealistic group called ČERTŮM. 
In 2006 he graduated at pedagogical faculty with his diploma dissertation which 
was led by his teacher Mgr. Lubomír Netušil.It was the set of graphic works losely based on Sophocle´s Antigona.It consisted of 10 large fomat graphical sheets made in several techniques ( C2+C3+C4+C5+C7 - - engraving + etching + drypoint + aquatint + mezzotint).
He made several exlibrises, free graphical sheets and pour féliciters.
He draws in cycles and sets of graphic works. His works are based upon 
several novels of classical literature.


His inspiration sources are antique culture, women in all their variations, 
changes and relations, animals and nature, poetry and secession, religious themes 
and middle-age mystic.

Participation on exhibitions and representation in catalogues:

2010 - Contemorary international Ex-libris artists, Portugal (a book)
2010 - 33rd FISAE International Ex-libris Competition Istanbul, Turkey
2010 – Frederikshavn Kunstmuseum, Denmark
2010 – Bibliotheca Alexandrina, Egypt
2010 - Žeň českého a slovenského exlibris za rok 2009
2009 – International Exlibris exhibition Taipei, Taiwan
2009 – Gallery Na Hrade, Hradec Kralove
2009 – Gallery of the Castolovice castle
2009 – Gallery Dudycha, Litomyšl
2009 – Malbork exhibition, Poland
2008 – Boekmerk tijdschrift, Belgium
2008- XXXII International Exlibris Exhibition catalogue, China
2008- Isisk, Isnatbul
2008- 7th Lessedra World Art Print Annual Mini Print 2008.
2008- XII. Trienále Exlibris Chrudim, a display of contemporary creation of czech exlibris
2008- Ex libris, Lefakas, Greece
2008- Žeň českého a slovenského exlibris za rok 2008
2007 - VII. International Graphic Competition for Ex Libris, Gliwice 2007
2007 - Salón Litomyšl ( Galerie zámku Litomyšl )
2006 - Gymnasium Vitae ( Galerie Na Půdě )
2005 - Trienále Exlibris, Sofie,2005
2005 – Romanian international bienále of miniprint, Ovidiu Petra Kluž-Napoca 2003.
Trienále Exlibris, Sofie,2005.
2005- VI International Graphic Competition For Ex Libris Gliwice 2005.
2005 - Nomination for prize, XI. Trienále ex libris Chrudim 2003-
2005, a display of contemporary creation of czech exlibris
2004 - Grafika roku, Staroměstská radnice, Praha 
2004 - Žeň českého a slovenského exlibris za rok 2004, Farmaceutická fakulta Univerzity 
Karlovy.
2003 - Všemi směry přírody ( Veterinární klinika Pardubice ) 
2002 - Komu se nelení II, KRNAP Vrchlabí

Others:
- A member of redaction of Viselec magazine at University of Hradec Králové since 2002.
- Graphical adjustment of Viselec magazine. 
- Graphical adjustment and illustrations for the book of Eva Kulhánková  
Andante Cantabile,Gaudeamus 2006.
- A Commission Print of Baroque Plate for Episcopate in Hradec Králové together with Mgr.  
Milan Smetana
A Commission Print and renovation of 7 baroques plates for Episcopate in Hradec Králové 
together with Mgr. Milan Smetana 2007 together with Mgr. Milan Smetna



Collective expositions:
2008- Ateliér Labyrint (Hradec Králové)
2008 – Salón Hadec Králové (Sloupová síň Lékařské knihovny Univerzity Karlovy)
2007 - Salón Jaroměř ( Muzeum Jaroměř )
2007 - Salón Litomyšl ( Galerie zámku Litomyšl )
2006 - Gymnasium Vitae ( Galerie Na Půdě )
2004 - Komu se nelení V ( Tři domky ) 
2003 - Všemi směry přírody ( Veterinární klinika Pardubice ) 
2003 - Komu se nelení IV ( Tři domky )
2002 - Komu se nelení III ( Tři domky )
2001 - Komu se nelení II ( Tři domky )
2000 - Obecní úřad Lánov
2000 - Komu se nelení I ( Tři domky )
2000 - Vrchlabský park
2000 – Bolkov

Solo expositions:
2003 - Jan Černoš a Ondřej Tůma ( kresby a grafika ) ( Tři domky )
2003 - Jan Černoš - Kresby 1996 - 2003 ( Klášterní kostel ve Vrchlabí )
2008- Ateliér Labyrint (Hradec Králové)


Web: 
http://cernos.blog.cz

Mail: 
cernosjan@centrum.cz

Adress:

Jan Černoš
Lánov 151
543 41
Lánov
Česká republika/Czech republic

Atelier Adress:

Jan Černoš
Severní 732 
Hradec Králové
500 03
Česká republika/ Czech republic

Tel. +420 776 219 184

---

Mgr. Milan Mesároš, maliar, grafik a kaligraf žije a tvorí na juhovýchodnom Zemplíne SR.

Je absolventom Fakulty humanitných a prírodných vied PU v odbore výtvarná výchova a dejiny umenia. Výtvarnej tvorbe sa venuje profesionálne. Jeho talent je nepopierateľný. Veď už ako trinásťročný chlapec dokázal zvíťaziť v jednej z celoslovenských výtvarných súťaží. Má zmysel pre kompozíciu a kolorit a nespútanú inovatívnu kreativitu. Je majstrom perokresby, ale aj pastelu, ktorý na nás dýcha svojou ľahkosťou a ľudskou nehou. Známe o obdivované sú jeho asambláže - kombinované techniky, kde využíva rôzne prírodné materiály. V ostatnom čase majú v jeho tvorbe prevahu obrazy maľované osobitým kubistickým štýlom technikou pastózneho akrylu s využitím patinovania. Autor má tú výnimočnú schopnosť, že dokáže ten ktorý výtvarný štýl podriadiť svojim potrebám. Už dnes motivuje a inšpiruje mnohých výtvarne tvoriacich ľudí na Slovensku. Vďaka komerčným masmediálnym prostriedkom je známym výtvarným umelcom nielen doma, ale aj v zahraničí. Milan Mesároš svojou aktívnou a originálnou umeleckou prácou dokázal zaujať natoľko, že sa stal členom Who is Who (Kto je kto) a bol zaradený do encyklopédie Who is Who v Slovenskej republike, ktorá vychádza v jedenástich krajinách sveta.

Zúčastňuje sa mnohých plenérov a sympózií doma i v zahraničí. V roku 2007 usporiadal na Slovensku sedem samostatných výstav a svojou tvorbou sa už niekoľkokrát prezentoval aj v zahraničí. Toho času pôsobí ako lektor Občianskeho združenia Elpida. Jeho diela sa skoro pravidelne objavujú na benefičných aukciách na podporu postihnutým deťom, charity a iných kultúrnych potrieb. S tvorbou Milana Mesároša sa stretávajú milovníci a zberatelia výtvarného umenia na aukciách najväčšej Aukčnej spoločnosti Darte na Slovensku.

---

tel:0918 730901

---

---

---

Mladá nádejná výtvarníčka, so svojským, osobitým prejavom. Je zameraná tvorbou na surrealistické fantázie, kde ústredným motívom je žena a príroda, v rôznych formách, rozprávkových fantáziách, až absurdných kreáciách. Bizardné kreatúry, ornamentálne postavy, ktoré sú spracované detailne, až klasicky, no vždy zahalené rúškom imaginácie a tajomstva. V jej tvorbe dominuje olejomaľba, kombinácie mastného, suchého pastelu a akvarelu.

---

Jiří Havlík zvítězil v osmém kole mezinárodní soutěže londýnské SAATCHI GALLERY s obrazem "Stromy a mraky".

 

---

---

 

S   K   L   O

www.artepglass.com Petra Jureňová Vlhová  * 1980    20.08

sklárska výtvarníčka

„...sklo je jedinečným materiálom , ktorý nám otvára bránu do inej dimenzie..."

Od roku 1995 sa venuje tvorbe umeleckého a úžitkového skla , objektom a inštaláciám zo skla , dizajnérskej a interiérovej tvorbe zo skla , maľbe na sklo a voľnej maľbe. Jej tvorba má živočíšny, biomorfný, tvarovo členitý a variabilný bunečný základ, v ktorom pulzuje život. Inšpiráciu nachádza v samotnom cykle života. Hľadá v ňom vzájomné väzby, symboly a súvislosti dvoch protikladov, napätie medzi nimi, ktoré sú zdrojom života jeho zrodu a nekonečných metamorfóz.

Štúdium: Sklárska Škola úžitkového výtvarníctva v Lednických Rovniach, odbor výtvarné spracovanie skla. Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave, oddelenie skla.

Uznaním bol výber z diel pre štátne dary počas návštev najvyšších predstaviteľov niekoľkých krajín aj počas Summitu Busch-Putin v Bratislave.

 

Sympózium, ocenenie, výstavy:

1999 : výstava maturitných prác na Trenčianskom hrade - delová bašta

2003 : autorská výstava v Župnom dome , Púchov

2003 : III. medzinárodná výstava UPV SR , Dom kultúry Banská Bystrica

2004 : výstava absolventiek z oddelenia maľby ŠUV v Púchove

2005 : autorská výstava v dizajnérskej galérii - K-Gallery , Bratislava

2005 : výstava k 40. výročiu založenia oddelenia skla na VŠVU v BA ,

študentov a absolventov , Čadca

2007 : výstava študentov a absolventov VŠVU oddelenia skla , GMAB v Trenčíne

2007 : maliarske sympózium hotel Tartuf , Beladice

2007 : 6.medzinárodná výstava výtvarného umenia Art Incheba , Bratislava

2007 : Horizonty súčasnosti III. výtvarní umelci Trenčianskeho kraja v galérii GMAB , TN

2008 : prestížna medzinárodná súťažná výstava „Perla Dell Adriatico", Grottammare, Taliansko

2008 : „Medzinárodná cena umenia Perla Adrie" - 1. Cena za maľbu EX AEQUO

2008 : výstava Talenty 04 - 08 , Klub GX , Bratislava

2008 : sympózium A. Dubčeka - výstava v Parlamente SR , Bratislava

2008 : výstava Drevo , sklo , kov v Múzeu , Sv. Anton

2008 : Cyklus výstav „ Po stopách E. Suchoňa" v Bratislave SVU, v Piešťanoch -

V Dome umenia, v Pezinoku, v Bratislave - v Slovenskom Národnom Divadle

2008 : autorská výstava „Mandorla" v K - gallery , Bratislava

2008 :  7 . medzinárodná výstava výtvarného umenia Art Incheba , Bratislava

2008 : Kolektívna výstava v kaviarni-Z výtvarníkov z Púchova a jeho okolia

2009 : Elpida-kolektívna výstava na Obchodnej komore rakúskeho veľvyslanectva

v Bratislave

2009 : Výstava študentov a ich pedagógov SUŠ-Trenčín - Študentská línia v Prievidzy

2009 : Cena Stanislava Libenského , Clam-Gallasov palace v Prahe

2009 : Výstava na Obchodnej komore rakúskeho veľvyslanectva , Bratislava

2009 : Sklárske sympózium ateliéru skla VŠVU z BA , v Terchovej - SR

2010 : Kolektívna výstava v Kysuckej galérií v Čadci - SR

 

 

Mediálny záznam :

04.- PÚ - televízia + noviny

05.- Denník Sme ; Rádio VIVA

07.- Žilinská televízia

08.- Slovenský rozhlas ; Časopis R.U.D.

10.- PÚ - TV

 

 

 

---

---

---

---

---

---

---

---

---

Z úvodního slova k výstavě KAIROS na hradu Veveří v Brně-Bystrci 5. 4. 2008

 

Ve fotografickém projektu Pavla Talicha s názvem KAIROS – aneb Cesta po českých hradech a zámcích byla autorovi inspirací kniha Zdeňka Kalisty.

Talichovy fotografie či spíše dokonalé vizuální obrazy českých hradů a zámků nás časovým obloukem vrací na samý úsvit fotografie. Velkoformátové hnědě tónované fotografie, pozitivní kontaktní kopie velikosti 50 x 60 cm v dokonalé adjustaci, vznikly pomocí klasické dírkové komory, tedy camery obsacury.

Z fotografií Pavla Talich na nás dýchá klid a harmonie, která provázela autora už při samotném vzniku jednotlivých záběrů, ke kterým se v mnoha případech opětovně vracel. V jednatřiceti obrazech českých hradů a zámků v pro nás, mnohdy naprosto nezvyklých úhlech pohledů tak se lišících od těch líbivých turistických pohlednic, objevil intimitu míst, kde bychom ji už nečekali. V době digitálních fotografických přístrojů, které chrlí jeden „dokonalý“ záběr za druhým je tak práce s dírkovou komorou autorovi jakýmsi tichým soukromým vzdorem proti uspěchanosti a povrchnosti dnešní doby a pro diváka i jakýsi impuls pro to zastavit se a podívat se na věci kolem sebe jiným, novým pohledem.

Mgr. Irena Armutidisová, fotografka, Fakulta výtvarného umění VUT v Brně

---

Z úvodního slova k výstavě ALIAS v obřadní síni Městského úřadu v Plané nad Lužnicí 9. 9. 2009

 

Pavla Talicha považuji za mladého člověka středního věku. Člověk je mladý tak, jak je schopný obdivovat svět. Filosofie života začíná z obdivů. Obdiv před věcmi obyčejnými. Krása nemůže být cílem, je vždy vedlejším produktem hledání jiných a často úplně obyčejných věcí.

Pavel Talich používá pro svoji tvorbu převážně obyčejnou dřevěnou bednu s malou dírkou. Malou dírkou, s kterou dělá velkou díru do světa. Autor má za sebou spousta času hledání a hodně kilometrů cest. Cesty jsou všude, ve městě, na vsi, v lese, na poli. Ale ty největší jsou ve vlastní duši.

Pavel Talich věnuje pozornost stromům, kamenům, hradům, zámkům… Pod každou ruinou pramení potok melancholie, paprsek světla. Proto, aby se zlomil paprsek světla, nestačí síla rukou ani všechny mechanické síly vesmíru. Stačí jenom malá kapička rosy. Rosa je potem věčných milenců.

Fotografie Pavla Talicha nesou v sobě tajemnost, obdiv a krásu. Člověk směřuje do budoucnosti, zatímco krása je věčná přítomnost.

Teodor Buzu, akademický malíř, Tábor

---

---

---

---

 Narodil jsem se v Jaroměři 1929. Odtud pocházeli a v kraji tvořili výtvarníci zvučných jmen jako Španihel, Wagner, Meisner, Presler a další, kteří spolu s mým otcem Jindřichem Fibigerem ,mne již od dětství inspirovali. Otec absolvoval umělecko-průmyslovou školu a specializoval se na cizelérství a kovotepectví se zájmem i o tvorbu malířskou a řezbářskou. Jeho příklad mě ovlivnil natolik,že jako amatér jsem se o umění zajímal a věnoval jsem se mu jako jednomu ze svých koníčků ve volném čase. Poněvadž můj druhý koníček,tělovýchova a sport se stala mým zaměstnáním ,tak jako absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze, jsem se orientoval ve volném čase na pohybovou figurální kresbu a přispíval jsem svými ilustracemi do publikací a knih s tělovýchovnou tématikou doma i v zahraničí. Svou malířskou tvorbu vystavuji sporadicky, příležitostně v galeriích místního významu a jako dekoraci vnitřních veřejných prostorů. Věnoval jsem se režii velkých tělovýchovných skladeb a programů a navrhoval a realizoval výtvarně iödznaky a plakety doma i v zahraničí. Později má malířská tvorba byla ovlivněna tématicky mou celoživotní láskou ke koním a hudbě. Velký rozptyl zájmů a činností ovlivňuje mou tvorbu.Dosud jsem nenalezl osobní výraz,jakýsi podpis,který by charakterizoval moje práce. Ale o to musí každý výtvarník snažit po celou dobu svého života.Být tak trochu malým vynálezcem osobité techniky,a vyjádřením pojetí tématu,pokud nechce kopírovat své vzory. jsem se v Jaroměři 1929. Odtud pocházeli a v kraji tvořili výtvarníci zvučných jmen jako Španihel, Wagner, Meisner, Presler a další, kteří spolu s mým otcem Jindřichem Fibigerem ,mne již od dětství inspirovali. Otec absolvoval umělecko-průmyslovou školu a specializoval se na cizelérství a kovotepectví se zájmem i o tvorbu malířskou a řezbářskou. Jeho příklad mě ovlivnil natolik,že jako amatér jsem se o umění zajímal a věnoval jsem se mu jako jednomu ze svých koníčků ve volném čase. Poněvadž můj druhý koníček,tělovýchova a sport se stala mým zaměstnáním ,tak jako absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze, jsem se orientoval ve volném čase na pohybovou figurální kresbu a přispíval jsem svými ilustracemi do publikací a knih s tělovýchovnou tématikou doma i v zahraničí. Svou malířskou tvorbu vystavuji sporadicky, příležitostně v galeriích místního významu a jako dekoraci vnitřních veřejných prostorů. Věnoval jsem se režii velkých tělovýchovných skladeb a programů a navrhoval a realizoval výtvarně iödznaky a plakety doma i v zahraničí. Později má malířská tvorba byla ovlivněna tématicky mou celoživotní láskou ke koním a hudbě. Velký rozptyl zájmů a činností ovlivňuje mou tvorbu.Dosud jsem nenalezl osobní výraz,jakýsi podpis,který by charakterizoval moje práce. Ale o to musí každý výtvarník snažit po celou dobu svého života.Být tak trochu malým vynálezcem osobité techniky,a vyjádřením pojetí tématu,pokud nechce kopírovat své vzory. Narodil jsem se v Jaroměři 1929. Odtud pocházeli a v kraji tvořili výtvarníci zvučných jmen jako Španihel, Wagner, Meisner, Presler a další, kteří spolu s mým otcem Jindřichem Fibigerem ,mne již od dětství inspirovali. Otec absolvoval umělecko-průmyslovou školu a specializoval se na cizelérství a kovotepectví se zájmem i o tvorbu malířskou a řezbářskou. Jeho příklad mě ovlivnil natolik,že jako amatér jsem se o umění zajímal a věnoval jsem se mu jako jednomu ze svých koníčků ve volném čase. Poněvadž můj druhý koníček,tělovýchova a sport se stala mým zaměstnáním ,tak jako absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze, jsem se orientoval ve volném čase na pohybovou figurální kresbu a přispíval jsem svými ilustracemi do publikací a knih s tělovýchovnou tématikou doma i v zahraničí. Svou malířskou tvorbu vystavuji sporadicky, příležitostně v galeriích místního významu a jako dekoraci vnitřních veřejných prostorů. Věnoval jsem se režii velkých tělovýchovných skladeb a programů a navrhoval a realizoval výtvarně iödznaky a plakety doma i v zahraničí. Později má malířská tvorba byla ovlivněna tématicky mou celoživotní láskou ke koním a hudbě. Velký rozptyl zájmů a činností ovlivňuje mou tvorbu.Dosud jsem nenalezl osobní výraz,jakýsi podpis,který by charakterizoval moje práce. Ale o to musí každý výtvarník snažit po celou dobu svého života.Být tak trochu malým vynálezcem osobité techniky,a vyjádřením pojetí tématu,pokud nechce kopírovat své vzory.

---

Bobrzyková Dagmar mobil: 723 175 689 e-mail: bobrzykova.rolous@tiscali.cz Horáčková Eva mobil: 604 465 269 e-mail: horackova.rolous@tiscali.cz Zemanová Lenka tel.: 416 532 882 mobil: 603 398 354 e-mail: zemanova.rolous@tiscali.cz

Čmejla Lubomír tel.: 416 837 829 mobil: 606 154 015 e-mail: cmejla.rolous@tiscali.cz Růžička Petr tel.: 416 532 882 mobil 605 957 063 e-mail: ruzicka.rolous@tiscali.cz Vilímek Jiří mobil: 605 483 139 e-mail: vilimek.rolous@tiscali.cz

---

 

Roz. Zemanová, nar. 1948 v Trmicích.
Žije a tvoří v Ústí nad Labem.
Věnuje se kolážím, olejomalbě, grafice, sochařství.
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.

---

Kontakt:
mobil: 723 175 689
e-mail: bobrzykova.rolous@tiscali.cz


Výtvarná studia:

1983 - 90	Atelier akademického malíře L. Lapáčka
1993 - 98	Atelier akademického malíře Pavla Bergra
1996 - 98	Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem

Účast na sympoziích:

1992 - 94	Sochařské sympozium - Martiněves
1996	Sochařské sympozium - Doksany
1997, 98, 2000 ,2001	Sochařské sympozium - Trmice
1999	Sochařské sympozium - Ústí nad Labem
1999	Sympozium Adventskalender - Drážďany
2000	Výtvarné sympozium - Chorvatsko
2002, 03	Sochařské sympozium - Ústí nad Labem, letní kino
2003, 04, 05, 06	Sochařské sympozium - Řehlovice
2004	Výtvarné sympozium - Německo - Reichenau

Účast na výstavách:

1988	Ústí nad Labem - Galerie "Na terase"
1994	Děčín - Národní dům
1995, 96, 05	Děčín - Galerie HEFAISTOS
1995, 96, 98, 99, 05, 06	Ústí nad Labem - kostel sv. Vojtěcha
1997	Trmice - zámek
1997, 98	Ústí nad Labem - Český rozhlas
1998	Ústí nad Labem - Biograf "U Františka"
1998	Ústí nad Labem - Euroregion - kostel sv.Vojtěcha
1999	Ústí nad Labem - Městské divadlo Ústí nad Labem
1999	Ústí nad Labem - Magistrát Města Ústí nad Labem
1999, 2000	Úštěk - Pikartská věž
2002	Ústí nad Labem - letní kino
2002	Frauenstein BRD - zámek
2003	Ústí nad Labem - kostel sv. Vojtěcha - salon
2003	Bílina - Výstavní síň "U kostela"
2003	Telč - židovská obřadní síň
2004	Praha - SÚJB

Samostatné výstavy:

1996	Klášterec nad Ohří - Galerie KRYT
2003	Bílina - Galerie "Pod věží"
2005	Ústí nad Labem - Studio S
2006	Galerie APB

Realizace:
Magistrát Města Ústí nad Labem
Dominikánský klášter Ústí nad Labem
Pojišťovna IPB Ústí nad Labem
EURO Bar
Krajský úřad Ústeckého kraje - zasedací místnost rady
Ústí nad Labem - letní kino
Reichenau BRD
SÚJB Praha

Zastoupení v soukromých sbírkách:
SRN, Kanada

---

 

---

Eva Horáčková

Roz. Jurkovová, nar. 1961 v Ústí nad Labem.
Žije a tvoří v Ústí nad Labem.
Věnuje se grafice, kresbě, olejomalbě a sochařství.
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.

---

Kontakt:
mobil: 604 465 269
e-mail: horackova.rolous@tiscali.cz


Výtvarná studia:

1988 - 90	Atelier akademického malíře L. Lapáčka
1989	Atelier Karla Gajdičky
1989 - 98	Atelier akademického malíře Pavla Bergra
1990 - 92	Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem
1996 - 98	Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem

Účast na sympoziích:

1992, 93, 94	Sochařské sympozium - Martiněves
1995	Sochařské sympozium - Doksany
1997, 98, 2000, 2001	Sochařské sympozium - Trmice
1999	Sochařské sympozium - Ústí nad Labem
1999	Sympozium Adventskalender - Drážďany
2000	Výtvarné sympozium - Chorvatsko
2002	Sympozium papír, pergamen - Chemnitz
2002	Sochařské sympozium - Ústí nad Labem, letní kino
2002	Sochařské sympozium - Nepomuk

Účast na výstavách:

1992	Teplice - Zámecká galerie
1994, 95, 96	Děčín - Galerie HEFAISTOS
1995, 96, 98, 99	Ústí nad Labem. - kostel sv. Vojtěcha
1996	Litoměřice - Kulturní dům
1996	Ústí nad Labem - Galerie DÍLO
1997, 98	Trmice - zámek
1997, 98	Ústí nad Labem - Český rozhlas
1998	Ústí nad Labem - Biograf "U Františka"
1999, 2000	Úštěk - Pikartská věž
2002	Chemnitz - Rote Turm
2002	Ústí nad Labem - letní kino

Samostatné výstavy:

1996	Klášterec nad Ohří - Galerie KRYT

Realizace:
Magistrát Města Ústí nad Labem
Ústí nad Labem - letní kino
Nepomuk

 

---

Lenka Zemanová

Roz. Föhstová, nar. 1958 v Teplicích.
Žije a tvoří v Lovosicích.
Věnuje se olejomalbě, kresbě, grafice, sochařství.
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.

---

Kontakt:
tel.: 416 532 882
mobil: 603 398 354
e-mail: zemanova.rolous@tiscali.cz


Výtvarná studia:

1986 - 90	Atelier akademického malíře L. Lapáčka
1990 - 92	Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem
1990 - 97	Atelier akademického malíře Pavla Bergra
1996 - 97	Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem

Účast na sympoziích:

1994	Sochařské sympozium - Martiněves
1996	Sochařské sympozium - Doksany
1997, 98, 2000, 2001	Sochařské sympozium - Trmice
1999	Sochařské sympzium - Ústí nad Labem
1999	Sympozium Adventskalender - Drážďany
2000	Výtvarné sympozium - Chorvatsko
2002	Sochařské sympozium - Ústí nad Labem, letní kino

Účast na výstavách:

1987 - 93	Děčín, Lovosice, Roudnice nad Labem, Teplice
1994	Praha - I. salón "U hybernů"
1994	Děčín - Galerie HEFAISTOS
1994	Vídeň - Galerie Strudelhof
1995	Litoměřice - dům kultury
1995, 96, 97, 99	Ústí nad Labem - kostel sv. Vojtěcha
1996	Vídeň - velvyslanectví ČR
1996, 97	Ústí nad Labem - Euroregion - kostel sv. Vojtěcha
1997	Trmice - zámek
1997, 98	Ústí nad Labem - Český rozhlas
1999	Ústí nad Labem - Městské divadlo Ústí nad Labem
1999	Magistrát Města Ústí nad Labem
1999, 2000	Úštěk - Pikartská věž
2002	Ústí nad Labem - letní kino
2002	Frauenstein BRD - zámek

Samostatné výstavy:

1990	Lovosice - státní zámek
1991	Litoměřice - Galerie Tana
1992	Lovosice - Galerie Profil
1993	Marktredwitz - Výstavní síň
1993	Roudnice n. L. - Galerie BOHEMIA ART

Realizace:
Magistrát Města Ústí nad Labem
Okresní úřad Litoměřice
Ústí nad Labem - letní kino

Zastoupení v soukromých sbírkách:
Anglie, Holandsko, SNR, Rakousko, Japonsko

 

---

 

Lubomír Čmejla

Nar. 1953 v Polepech.
Žije a tvoří v Roudnici nad Labem.
Věnuje se sochařství, monotypům, grafice.
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.

---

Kontakt
tel.: 416 837 829
mobil: 606 154 015
e-mail: cmejla.rolous@tiscali.cz

Výtvarná studia:

1990 - 92	Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem
1993 - 98	Atelier akademického malíře Pavla Bergra
1996 - 98	Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem

Účast na sympoziích:

1992, 93, 94	Sochařské sympozium - Martiněves
1996	Sochařské sympozium Doksany
1997, 98, 2000, 2001	Sochařské sympozium - Trmice
1999	Sochařské sympozium - Ústí nad Labem
2000, 2001	Sympozium Kunst auf der Burg - Frauenstein
2001, 2002	Sochařské sympozium - Nepomuk
2002	Sochařské sympozium - Ústí nad Labem, letní kino
2003	Mezinárodní soch. sympozium - Svendbork, Dánsko
2004	Mezinárodní sochařské sympozium - Kozojedy
2005	Mezinárodní sochařské sympozium - Kozojedy
2006	Mezinárodní sochařské sympozium - Nečtiny

Účast na výstavách:

1989	Roudnice nad Labem - Spojený závodní klub Říp
1990	Roudnice nad Labem - Městská knihovna
1990, 95, 96, 98	Ústí nad Labem - kostel sv. Vojtěcha
1993	Teplice - zámecká galerie
1994, 95, 96	Děčín - Galerie HEFAISTOS
1997	Trmice - zámek
1997, 98	Ústí nad Labem - Český rozhlas
1999, 2000	Úštěk - Pikartská věž
2002	Ústí nad Labem - letní kino
2002	Frauenstein BRD - zámek

Samostatné výstavy:

1992	Lovosice - Galerie PROFIL
1996	Klášterec n.O. - Galerie KRYT

Realizace:
Frauenstein - SRN
Nepomuk
Ústí nad Labem - letní kino

 

---

 

Petr Růžička

Nar. 1945 v Jihlavě.
Žije a tvoří v Lovosicích.
Věnuje se sochařství (dřevo, kámen).
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.

---

Kontakt:
tel.: 416 532 882
mobil 605 957 063
e-mail: ruzicka.rolous@tiscali.cz


Výtvarná studia:

1996 - 97	Atelier akademického malíře Pavla Bergra
1996 - 97	Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem

Účast na sympoziích:

1996	Sochařské sympozium - Doksany
1997, 98, 2000, 2001	Sochařské sympozium - Trmice
1999	Sochařské sympozium - Ústí nad Labem
1999	Sympozium Adventskalender - Drážďany
2000	Výtvarné sympozium - Chorvatsko
2002	Sochařské sympozium - Ústí nad Labem, letní kino

Účast na výstavách:

1996, 98	Ústí nad Labem - kostel sv. Vojtěcha
1997	Trmice - zámek
1997	Ústí nad Labem - Český rozhlas
1997	Ústí nad Labem - Euroregion, kostel sv.Vojtěcha
1998	Ústí nad Labem - Český rozhlas
1999	Ústí nad Labem - Městské divadlo Ústí nad Labem
1999	Ústí nad Labem - Magistrát Města Ústí nad Labem
1999, 2000	Úštěk - Pikartská věž
2002	Ústí nad Labem - letní kino
2002	Frauenstein BRD - zámek

Realizace:
Magistrát Města Ústí nad Labem
Ústí nad Labem - letní kino

Zastoupení v soukromých sbírkách:
SRN, Anglie

 

---

Jiří Vilímek

Narozen 1971 ve Slavičíně.
Žije a tvoří v Ústí nad Labem.
Věnuje se sochařství, pastelu, olejomalbě a počítačové grafice.
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.

---

Kontakt:
mobil: 605 483 139
e-mail: vilimek.rolous@tiscali.cz


Výtvarná studia:

1996 - 98	Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem
1999	Atelier akademického malíře Pavla Bergra

Účast na sympoziích:

1997, 98, 2001	Sochařské sympozium Trmice
1999	Sochařské sympozium Ústí nad Labem
2002, 2003	Sochařské sympozium Letní kino v Ústí nad Labem
2003	Výtvarné sympozium Zubrnice
2004, 2005, 2006	Sochařské sympozium Řehlovice
2005	Výtvarné sympozium Zubrnice

Účast na výstavách:

1997, 98, 01	Trmice - zámek
1997	Ústí nad Labem - Český rozhlas
1997	Ústí nad Labem - Euroregion - Kostel sv. Vojtěcha
1998	Ústí nad Labem - Český rozhlas
1999	Kostel sv. Vojtěcha Ústí nad Labem
1999, 2000	Pikartská věž - Úštěk
2002	Ústí nad Labem - letní kino
2003	Bílina - výstavní síň "U kostela"
2003	Telč - židovská obřadní síň
2004	Praha - SÚJB
2005	Ústí nad Labem - Kostel sv. Vojtěcha
2005	Děčín - galerie Hefaistos
2006	Kostel sv. Vojtěcha Ústí n. Labem - "Společný prostor"

Realizace:
Magistrát města Ústí nad Labem
Kancelář firmy Nobilis - Krásná Lípa
Ústí nad Labem - letní kino
Mateřská školka - Ústí nad Labem, Klíše

Zastoupení v soukromých sbírkách:
SRN, ČR

 

---

Mimo cyklu obrazů na dřevě, vytváří několik dalších cyklů poměrně velkých obrazů na plátně a to Cyklus Tarot a Cyklus Znamení zvěrokruhu, který v současné době dokončuje.

---

---

---

---

---

Jolana Čechová realistická malířka

---

---

www.jolanacechova.cz

---

Stálá prodejní výstava obrazů malířky Ivy Dlouhé a ukázky z tvorby jsou v Galerii na www.ivadlouha.cz

---

V případě zájmu o koupi obrazu, mě prosím kontaktujte na tel.: +420 773 593 736 nebo pište na obrazy@ivadlouha.cz

---

Hudební skladatel, textař, zpěvák a hráč na bicí a klávesové nástroje

---

ppauko@gmail.com

---

pátek 7. ledna 18:00 VERNISÁŽ VÝSTAVY 

Jarka Drechslerová - Obrazy

– mělnická malířka, jejíž obrazy spolehlivě zaženou zimní depresi. Úvodní 
slovo pronese Ivan Nekuda. Prodejní výstava potrvá po celý leden a únor.

Výstava se koná v kavárně Želví doupě, Ostruhová ulice 58, Mělník.

 

Na realizaci pořadů se finančně spolupodílí Středočeský kraj. Přátelé Želvy, o.s. děkují.

---

Webové stránky: www.ivetakadlecova.cz

---

Chtěla bych pozvat příznivce umění na svou výstavu obrazů v knihovně v Nové Pace která trvá do 30.3.2011.

---

Medituji, chodím občas do kostela, vždycky se Boha ptám, jaká je moje cesta v životě tady na Zemi, jaký mám úkol? Co mám dělat a co ne? Kudy a kam kráčet? Bůh mi vždy odpoví a vždy mi posvítí svatým duchem vesmíru na mojí cestu...............A tak někdy vím, ale stejně velice často tápu, ale to je má vina, má veliká vina, neboť jsem nedokonalý tvor - člověk.Ale nakonec vždy najdu svojí cestu a kráčím po ní, někdy škobrtám, ale pořád kupředu, pomalu, v meditaci kráčím...........

---

Slyším je. Teď už si tím jsem jistá. Za těch pár měsíců se je člověk naučí rozeznávat. Přesně dokážu určit ty jejich kradmé trhavé pohyby, které občas slyším mezi nevinným šustěním stromů ve větru. To zvláštní tiché šveholení, které je snad jejich řečí…

Posledních pět měsíců nespím. Jen občas přinutím svou mysl, aby na chvíli ustoupila spánku. Ale dávám si dobrý pozor, abych se probrala dávno předtím, než zapadne slunce. Nejsem přece sebevrah. Ne, že by mě to už nenapadlo. Konec konců, bylo by to nejjednodušší a nejrychlejší řešení a nebýt toho, že se tak nerada vzdávám, nejspíš bych byla už mrtvá. Ale zatím se stále ještě jakž takž držím, i když nervy rozhodně nemám tak pevné jako kdysi. Jako tehdy, kdy jsem mohla ještě bez problémů spát v noci.

Pamatuji si tu dobu, ale postupem času se mi stále víc a víc zdá, jakoby nikdy neexistovala. Snad jsem si ji i vysnila. To už se asi nikdy nedozvím. Jediné, co si pamatuji přesně, je to, jak přišli. Pamatuji si tu hrůzu, kterou ve mně vzbudili.

Ležela jsem ve své posteli a nemohla usnout. Často si vyčítám, že kdybych snad tenkrát spala, tak se tohle vůbec nedělo. Napadlo vás někdy, proč lidé vlastně spí v noci? Ne? To mě ano. Za dlouhých nocí, když sedím v pohodlném křesle co nejdál od okna, mám hodně času na přemýšlení. Přišla jsem na jediný důvod, proč to tak je. Lidé se bojí. Ano, bojí se, co by mohlo z té tmy povstat. Bojí se a tak to raději zaspí. Problém je v tom, že já už vím, co se v noci děje na naší zahradě a na dvorku. A jak už jednou něco víte, těžko se toho zbavíte.

Začalo to jakoby nic. Nejdříve jsem zaslechla ty jejich tiché krůčky a tichoulinké škrábání na zdi. Chtěla jsem to ignorovat a nevšímat si toho, ale bohužel to nešlo. Vytáhlo mě to z postele a donutilo jít se kouknout z okna. A tam, na samém okraji zorného pole jsem je zahlédla. Ne moc jasně, to ne. Vypadalo to spíš, jako by se snažili schovat, ale zároveň jako by moc stáli o to, abych je viděla. Prostě aby to vypadalo jako náhoda, ale já si jsem jistá, že to tak chtěli.

Myslím, že věděli, že jakmile je uvidím, tak už se nikdy nebudu moci vrátit k normálnímu životu. A nevěřte tomu, že jsou rádi sami. Kdepak. Chybí jim společnost a oni jsou nadšeni, když se najde někdo, kdo s nimi bude trávit celé noci. A to jsem byla teď já.

Připadá mi, že jsou čím dále drzejší. V noci se vyhýbám pohledu z okna, ale občas mi tam oči přece jen sklouznou. A nedávno jsem zahlédla na skle otisk jejich ruky. Byl dokonale přesný a já jsem prudce zaječela. Útroby se mi kroutily při pomyšlení, že ještě před chvíli tu jeden z nich tiskl svůj obličej na sklo a pozoroval mě. Ještě horší však byla představa, že stačilo, abych se otočila snad jen o zlomek vteřiny dříve a podívala se mu do obličeje.

S jistou morbidní pasivitou jsem si pomyslela, jestli by to tak nebylo jednodušší. Jediný pohled a bylo by po všem. Tím jediným jsem si jistá. Jediný pohled a člověk zešílí. Zešílí nebo umře. Anebo obojí. Každopádně se pak přidá k nim.

A tak celé ty dlouhé noci sedím ve svém pohodlném křesle, které stojí v nejzastrčenějším koutě místnosti. Potichu a potmě přemýšlím a občas, v těch hodinách nikoho, kdy už není noc, ale ještě nezačal úsvit, propadám hysterickým záchvatům. Chvíli se modlím a chvíli zase Boha proklínám. Někdy pláču a někdy zase dostávám nesmyslné nekontrolovatelné záchvaty smíchu. Poslouchám, jak obchází náš dům a občas zaslechnu tiché zaskřípání kliky, jakoby se někdo snažil otevřít dveře a jít se se mnou blíže seznámit.

Ale žiji a dávám si dobrý pozor, abych po západu slunce nezamhouřila oka, abych se nedívala z okna a abych nikdy nezapomněla zamknout vchodové dveře, ubezpečit se, že všechna okna a dveře jsou pořádně zavřené. Jen mě občas mrzí, že jsem se kdysi neobrátila na druhý bok a znovu neusnula.

Autor: Hannie Kertis

---

V roce 2010 vyšla v olomouckém literárním klubu publikace " Verše z atelierů " 20 autorů. Je tam uveřejněn i cyklus básní s ilustracemi Květoslavy Snášelové

 

---

9.března 2011 v Galerii G a v galerii Patro v Olomouci proběhne výstava UVUO 70 autorů včetně obrazů Květoslavy Snášelové .

---

V měsíci září v Muzeu umění v Olomouci proběhne výstava ilustrátorů a fotografů Literárního klubu v Olomouci.

---

---

zvu Vás na výstavu Jitky Kůsové, Valevské pod názvem Hledání. Výstava bude otevřena od 7.3. do 31.3. 2011. Vernisáž bude zahájena v 17 hodin. Mezi známou tvorbou maleb, kreseb a soch, naleznete i grafiky, kterým se autorka dosud příliš nevěnovala. Galerie je otevřena Po- pá 9 - 17 hodin, v sobotu 9 - 12 hodin.

---

---

---

---

---

If you have any interest in supporting Michaela by buying her art, please contact her on email: bobekkote@email.cz

Thank you

---

 

 

 

---

dobromyslný "Life by Design" Out of the Norm Norman E. Cash is a native Baltimorean who has spent the majority of his life here in Maryland. While in the Navy, he was stationed in Long Beach, CA, and he has lived and worked in communities in Mansfield, OH, Trenton, GA, Mentone, AL, and Chattanooga, TN, before returning home to his roots. A construction worker and handyman by trade, Norm describes himself as a "frustrated musician" whose venture into the art world occurred much by accident. After being paid for a job with high-end software instead of money, Norm found himself spending a lot of time doing graphics work, which he found to be as relaxing as writing music and just as challenging. The segue from musician to artist was a natural progression of Norm’s artistic talent, and his musical style, which some have described as "strange”, colors his artwork, as well. Inherent in his work, too, is Udo Middleman’s philosophy that, "It’s only in creative activity that we externalize the identity that we have as men made in the image of God; this then, is the true basis for work." Encouraged by his friends, Norm set out to "do something with my pictures." After many fruitless attempts to contact heads of local art departments and art teachers, he finally gathered together some pieces, took a bus to the Maryland College Institute of Art, asked directions to the graphics department. Once there he introduced himself to a Mr. Bernard Canniffe. As he relates it, Norm told Mr. Canniffe, "I work construction but I have been experimenting with some techniques in digital art and was wondering if you might just take a minute and tell me if I should pursue this art stuff or stay in construction." Mr. Canniffe agreed to do so, and spent about forty minutes suggesting galleries and encouraging Norm to "do it now." Norm was very impressed with Mr. Canniffe’s patience and helpfulness and describes Mr. Canniffe’s explanation of his art in terms of the form, balance, line and color as "a definite paradigm shift for me." As a result of that conversation, Norm sees his art, and indeed all art, with different eyes. In several of the images being presented here Norm has attempted to reference African and Mayan influences and the desert palette of New Mexico and Arizona, creating a layered 3d ceramic or glass-rock appearance. The images are digital from beginning to the point when they are printed. In his spare time, Norm likes playing football with and teaching it to local 10-to-25-year-olds. He enjoys working with children though he states that if he could do it over, he’d rather be playing football for Joe Gibbs and the Redskins, or driving a Dodge Viper on the Le Mans circuit.

---

cyklus - Žitný ostrov. Galéria Harmónia - Šamorín. WWW.galeriaharmonia.sk.

---

---

---

Výstavy

1996 SKZ Březenecká - Chomutov. Sklo a kov
1999 Praha Stodůlky, galerie manželů Kremerových, Vánoce a vitráž
2000 Galerie Žlutice, Sklo a světlo
2006 Hřensko, galerie Sluníčko, Sklo a světlo
2007 České Budějovice, Galerie skla, Sklo, světlo a kámen
2008 Muzeum Valeč, Restaurování vitráží
2009 červen Muzeum Valeč, Sochy a vitráže.  Výstava s p. Folprechtovou
2010 červen Vřídlo Karlovy Vary Sochy a vitráže. Výstava s p. Folprechtovou
2010 září Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady, Výstava s p. Folprechtovou
2010 listopad Klášter v ostrově nad Ohří, Výstava s p. Folprechtovou
2010 prosinec - únor 2011 Antonsthal, Německo, Výstava s p. Folprechtovou

 

Významné realizace
2000 hotel Praha, Sušická ul. abstrakce
2000 cestovní kancelář Kentaurus, postavy a mořský svět
2001 obřadní síň Klášterec nad Ohří - erb
2002 Casino Česká Kubice, 2 vitrážové kopulovité stropy 2m x 8,5m a dva kopulovité stropy průměr 3m. Ornamentální vzory
2003 Obecní úřad Hošťka, Vitrážový strop a okna ve společenské místnosti, abstrakce
2001-2007 nadace Coménium Cheb, průběžné jednotlivé realizace oken a výplní, zaměřené na symboliku tolerancí různých náboženství, problematiku válečnou a poválečnou, smyslu života
2005-2009 Domov důchodců sv. Zdislavy Červená Voda, kaple, skleněné výplně oken a předělových stěn.
2008 - kostel Liběšovice, abstraktní a symbolické pojetí s biblickými texty Ducha svatého, Ježíše Krista, Archanděla Gabriela a Boha
2008 - hotel Akvamaríne Karlovy Vary - secesní varianty kombinované s malbou

 

Restaurování vitráží
1996 - secesní dům - družina Základní školy v Lounech
1997 - Ekoškola Litvínov - secesní budova
1997 - Stará radnice v Lipsku
1998-1999 - vitráže hrad Točník a Křivoklát
2000 hotel Café Elefant Karlovy Vary
2000 Městký úřad  Lovosice
2001 restaurování vitrážového stropu  v Grandhotelu Pupp
2001 Česká spořitelna Nová Paka
2002 Státní zastupitelství Teplice
2002 kostel Libočany
2004 kostel v Mašťově a v Podlesicích
2006 kostel v Broumově
2007 kostel v Märingu
2008 kostel v Podbořanech a v Pomezí nad Ohří
2009 kostel v Křižovatce

 

---

Láska je silnejšia ako smrť, prekračuje čas a spája nás!

---

---

 

Mgr.Laryszová Renáta

Narozena :

31.10. 1975

Místo bydliště :

U Haldy 62, Ostrava - Hrabůvka, 700 30

Mobil : 733 117 922

 

 

Ateliér :

Hasičská 44, Ostrava - Hrabůvka, 700 30

Elektronická

adresa :

renlaryszova@centrum.cz

Studia :

- 1992- 96 - studium na Integrované střední škole technické v Ostravě - Mariánských Horách, obor Asistentka

podnikatele.

- 1996 - 98 - studium na Střední průmyslové škole stavební v Ostravě - Zábřehu, obor Propagační výtvarnictví.

- 1998 - 2003 - studium na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity na Katedře výtvarné tvorby (dnešní FaVU),

ateliér malby u akademického malíře Daniela Balabána.

Práce na malířské Diplomové práci s názvem Střetávání kultur.

Samostatné výstavy :

2002

 

-New York - 11. září, Ostrava - Klub Atlantik , výstava byla součástí divadelního představení Johna Fowlese a Marka Pivovara - Sběratel

-Sladký život, Ostrava - Galerie Dvorana, Česká spořitelna

2003

 

Akta X, Ostrava - Galerie u Bezručů, Malá galerie studentů Ostravské univerzity

2004

 

-Exotické ptactvo jak je neznáme, Centrum kultury a vzdělávání, Sokolská 26, Ostrava

-Stíny se prodlužují, Kniha Academia, Zámecká 2, Ostrava

2005

 

Protiklady, Ostrava - Klub Atlantik, výstava byla součástí Mezinárodního filmového festivalu outdoorových filmů

2006

 

Ilumination of the sun shine, Kniha Academia, Zámecká 2, Ostrava

2007

 

- Kamenné tváře, ZUŠ Bedřicha Smetany, Karviná

-Výstava v rámci I.Mezinárodního flétnového festivalu In Bona Fidae,obrazy Shining s pořadem Zoufalá neděle, Galerie Červený kostel, Hlučín

2009

 

Galerie Kruh pod záštitou Unie výtvarných umělců Ostrava, Křivolaké chodníčky

2009

- Pojďte lidi, budeme si hrát, ZUŠ Bedřicha Smetany, Karviná

2010

- Ejhle člověk, Kostel Svatého ducha, Ostrava

2010

- Return for... - Návrat za, Centrum kultury a vzdělávání, Sokolská 26,Ostrava

2010

 

- Retrospektivum, Galerie Hukvaldy, Hukvaldy

2011

In natura, Dům kultury, síň A. Poláška, Frenštát pod Radhoštem

　

　

Společné výstavy :

　

1999

Podlahova OPEN 1999, Katedra výtvarné tvorby PdF OU Ostrava

2002

 

Práce studentů 1. - 5. ročníku KVT, Ostrava, Nová radnice

2003

 

-KVT - Kresby studentů 1. - 5. ročníku KVT, Ostrava, Galerie Magna

-KVT - diplomová práce, Ostrava, Centrum kultury a vzdělávání, Výstavní síň, Sokolská 26, Ostrava

2005

 

Podzim - památce všech věrných dušiček, Galerie Červený kostel, Hlučín

2009

Bilance 89 - 09, Kresba a grafika, Galerie Kruh, Ostrava

2009

Dům kultury Leoše Janáčka,galerie Wunche, Havířov

2009

Mezinárodní Bienále Ex Libris, Mexiko, Zacatecas

2010

Netradiční spojení moderního umění a umění starých mistrů, Restaurace hotelu Na Kafkově, Ostrava.

2010

Galerie výtvarného umění , Hodonín

2010

Galerie Kruh, Spolková výstava, Ostrava

2010

Mezinárodní Bienále akvarelu - Baltic bridges 2010, Galerie Arca, Vilnius, Litva

2010

Ostrava z druhé strany, Slezskoostravská radnice, Ostrava

2011

Galerie Kruh, Spolková výstava, Ostrava

2011

Pohni křídlem !, Galerie Červený kostel, Hlučín

2011

The Leap, Galerie Brick Lane, Londýn, Velká Británie

2011

Norimberské mlýny, Důl Michal, Ostrava

2011

Mezinárodní projekt Painting Equator ( Malovaný rovník ), Bárka Kafé, Školní 26, Teplice

2011

Projekt Šance, internetová aukce Galerie Vltavín, Praha

2011

Mezinárodní projekt Painted Equator ( Malovaný rovník ), Slezskoostravská galerie, Ostrava

2011

Drawing Connections, Siena Art Institute, Siena, Italy

2011

Mezinárodní Bienále Ex Libris, Mexiko, Zacatecas

　

Katalogy společných výstav :

Kresby studentů, Galerie Magna

Galerie výtvarného umění, Hodonín

Bienále ex libris v Mexiku 2009

Bienále akvarelu - Baltic bridges 2010

Ostrava z druhé strany

Malovaný rovník 2010-2011

The Leap 2011

Projekt Šance 2011

　

　

- od roku 2005 učí výtvarný obor a restaurátorství na ZUŠ Bedřicha Smetany v Karviné.

A od roku 2009 je členkou Unie výtvarných umělců a teoretiků České republiky v Ostravě .

Prezentace prací na www.tolk.cz.

　

　

---

Dandy mnoho let aktivně hrál, vyráběl a učil. Pak se na pár let odmlčel a nyní se zase vrací na scénu - především jako výrobce. Hodně lidí na něj možná zapomnělo a hodně ho nejspíš ani neznalo, takže si připomeneme jeho didgeridoo cestu se všemi zákruty a přestávkami. A zeptám se také co nám prozradí o svých didgeridoo plánech.

Na začátek možná trochu neobvyklá otázka, ale co to Dandy ve jméně?

Dandy je už dlouhá léta moje přezdívka a spousta známých a kamarádů mě zná jenom jako Dandyho. Několik situací, kdy mělo pár lidí problém se jménem Drechsler mě postrčilo k tomu, abych přezdívku zařadil do jména a usnadnil svojí identifikaci…

Ty a didgeridoo? Jak to vlastně začalo?

V roce 1995 jsem byl služebně na Slovensku v Košicích, kam jezdím i soukromě, protože tam mám kořeny a pochází odtud má rodina. Po práci jsem si vyrazil do čajovny a tam jsem poprvé uviděl a uslyšel didgeridoo. Na schodech před vchodem seděl dlouhovlasej hubeňour a hrál na pomalovanou věc. Úplně mě to dostalo, zůstal jsem jak přikovanej, zíral a poslouchal jsem. Když dohrál tak jsem se zmohl jen na představení a to, že tu věc musím mít a naučit se na ní hrát.

Řekl mi, že je to vlastně dutá větev a jmenuje se didgeridoo, a že pochází z Austrálie. Sám byl začátečník, ale říkal, že v čajovně dělá chlapík co na didge válí a mohl by mě to naučit. Hned jsem chtěl vědět, kdo to je a rozběhnout se za ním, ale měl jsem smůlu, ten den měl zrovna volno a já si musel naplánovat setkání na příští večer.

Další den jsem se vydal do čajovny, kde už na mě hráč a učitel na didgeridoo v jedné osobě čekal. Proběhlo to asi takhle. „Á sevas… Ja som Robo a ty ten čehúň co chce hrát na didge… No mám zrovna moc práce, tak ti ukážu jak se do toho fouká a můžeš to zkusit“. Chtěl jsem se vrhnout na didge co měl opřené o zeď, ale hned mě zastavil a řekl, že je kámoše, originál z Austrálie a na něj hrát nebudu. Odmontoval trubku od vysavače, vyklepal z ní asi kilo bordelu a podal mi „nástroj“. A tak to všechno začalo.

Více...

---

http://zvolenskasedmicka.sk/akcie_14.html

---